close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Drabbles...

Nové věci se musejí poznat...

6. září 2014 v 14:44 | Renaiti

Koukala před sebe a propiskou si poklepávala na stehno. Skousla si ret a plná očekávání stále hleděla před sebe. Začínala si připadat jako smyslů zbavená. Nevěděla, co si má myslet. Jedna její půlka volala o pomoc, druhá zachovávala klidnou hlavu. V místnosti se rozhostilo ticho. Uznala, že jediný hluk tu působí její tužka klepající na stehno, přestala s tím. Odsunula židli a jako ostatní se postavila. Třídou se rozezněl medový hlas, který jim dovolil se posadit. Stále byla nervózní. Na černé tabuli bylo napsáno jméno muže, který byl vyučující této třídy. Když znovu promluvil, věděla, že jeho hodiny si zamiluje.

Pravá láska

20. června 2014 v 11:28 | Renaiti
Procházela temnými prostory. Na krk jí dýchal dozorce a tlačil ji kupředu. Na sucho polkla a dosedla na tvrdou židli v malé a temné místnosti. Její myšlenky si s ní pohrávaly a nechali ji, ať se dál bojí. Brzy do místnosti vkročil muž, jehož tvář znala. Srdce jí kleslo, věděla, že co mu musí oznámit, moc dobře věděla, že ho to roztrhá na kusy, ale musela mu to říct. Když k ní natáhnul své dlaně, pevně je uchopila. Rozlil se v ní pocit blaženosti. Jak dlouho se ho takto nedotýkala. Nahla se k němu. Políbila ho, on jí polibek opětoval.

Starosti a radosti

19. června 2014 v 11:27 | Renaiti
Skleslá a pobledlá se vrátila z koupelny. Zahleděla se na svého partnera, který k ní hned přiskočil. Vzal její obličej do dlaní a zadíval se jí do očí. Odvrátila svůj pohled a vymanila se mu ze sevření. Nechtěla se na něj ani povídat. Byla vystrašená a naštvaná. Přistoupila k zrcadlu a podívala se na svůj odraz, byla úplně někým jiným. Její přítel k ní přistoupil a objal ji kolem pasu. Zalapala po dechu a nadzvedla své bílé tričko, aby odhalila své bříško. Stále se děsila, že ji poté opustí. "Vždycky s vámi zůstanu…" nechal slova viset ve vzduchu, objal ji.

Já a ona

9. května 2014 v 14:01 | Renaiti

Musím s ní chodit všude. Miluji, když se jí mohu dotýkat. Její sametové kůže. Často se mne po tvářích koulí slzy, snad z radosti či smutku? Sama nevím. Její vůně je jako opium, nemohu se jí nabažit. Co však říci na to když promluví? Mlčím, nenacházím slov, protože se mi z úst vytratily. Mé okolí ve mně vidí blázna, jen protože jsem s ní. Nenávidím je za to, jsem taková, jaká jsem a ona také, nikdo to nezmění. Patří do mého života, našla si místo u mě v srdci a nikdy z něj nezmizí. Má milovaná kniha Hunger Games.
 
 

Reklama