Equilibrium - Všechno je tak, jak to má být

28. září 2016 v 13:47 | Azano |  Equilibrium
Po roce a půl je tu patnáctá kapitola z Equilibria. Je to k nevíře, že už je to tak dlouho, ale tak co se dá dělat. Snad se bude líbit :)

Z pohledu Kesame

Stále jsem tam seděla s opařeným výrazem na tváři a nechtělo se mi ani za mák uvěřit tomu, co se právě odehrálo. Mish, jediná dívka, která mě brala od první chvíle takovou, jakou jsem byla a nesnažila se mě nijak před ostatními shazovat, se proměnila v jakési stvoření s černýma očima bez panenek. Po objevení se jejího ptačího přítele z ní náhle byla ta stejná osoba jako před tím.
Bylo v tom něco víc, než moje racionální mysl, jež po celý svůj život věřila ve fyzikální zákonitosti a zcela vyvracela tyto "mystické" věci, dokázaly kdy pochopit a vstřebat. Měla jsem v hlavě tolik nejasností, že jsem ze sebe nedokázala vypravit ani jednu otázku.
Nevím, jak dlouho mě tam takhle nechali oba sedět, ale ať už to bylo jakkoli dlouho, nakonec jsem se přeci jen trochu neohrabaně zvedla z pohovky a zamířila rovnou ke skříňce s hrnky a do jednoho si ihned udělala kafe. Potřebovala jsem se pořádně probudit, a kdo ví, třeba tohle všechno byl jenom zlý sen.
S touto myšlenkou jsem se rychle obrátila ke krbu, kde leželo moje chlupaté klubíčko. Svezla jsem se na kolena a ihned položila dlaně do jejího huňatého kožíšku. Cítila jsem její pravidelné nadzvedávání hrudního koše, ale ani přes to neotevřela svá očka, aby se na mě podívala.
Poplašně jsem vzhlédla k muži, který mi položil ruku na rameno a podal šálek s teplou kávou. Rychle jsem několikrát za sebou zamrkala, abych se ujistila, že nemám v očích žádné zbytky po slzách a vděčně jsem hrnek přijmula a v ten okamžik se muž posadil vedle mě. Jen jsem na něj tiše, bez jakýchkoli otázek hleděla.
Jen hleděl do plápolajícího ohně, "teď je řada na tobě." S tázavým výrazem jsem se na něj nepřestávala dívat, "dokud nezjistím, co je spouštěčem pro tvoje schopnosti, nemůžu s tebou pracovat a pomoci ti," znovu se postavil na nohy a ještě než odešel, položil mi znovu ruku na rameno, "zkus se prospat a zítra uvidíme, co bude dál," s těmito slovy zmizel pryč.
Nevěděla jsem, kam šel, popravdě řečeno, po vší té zkušenosti jsem to vlastně ani vědět nechtěla. Jen jsem se vyčerpaně svezla na zem a přitom se natočila tak, abych mohla mít ruku na své milované vlčici a viděla při tom do praskajícího ohně v krbu. Od malička mi rodiče říkali, že je to uklidňující a také jsem hledala jistou záchranu v tom, že se skomírajícím plamínkem třeba uhasnou i všechny nepřirozenosti. Byla to sice naivní myšlenka, ale naděje je to poslední, co člověk v takové chvíli má…
+++
I když jsem v noci několikrát zavřela oči a snažila se usnout, nikdy to nebylo více než na půl hodiny a poté jsem znovu bděle sledovala oheň. Dokonce jsem také nelenila a přiložila, aby v pokoji bylo alespoň nějaké to světlo. Při čemž jsem zjistila, že Mishonne musela spát někde jinde, jelikož tam nikdo jiný kromě mě a Snow nebyl.
Když se do okna, pracně přes veškeré ty větve stromů, co byly venku, prodraly první sluneční paprsky, již jsem čile seděla v tureckém sedu nad svojí fenkou a přitom netrpělivě očekávala prvního živáčka, který se objeví. Potřebovala jsem se profesora zeptat, proč se vlčice stále ještě nevzbudila a bůh ví, že tentokrát jsem našla odvahy dost na to, čelit i sebevíce neuvěřitelné odpovědi.
K mému rozradostněnému výrazu to byla právě Mish, jež do pokoje dorazila jako první. Trochu váhavě jsem promluvila, "jak jsi spala?" otázala jsem se. Sice to nebylo příliš inteligentní a rozhodně by se v naší situaci hodila nějaká trefnější otázka, ale…proč si alespoň v tomto ohledu nepřipadat normální?
"Vážně se mě ptáš na tohle?" protočila očima. Po delší odmlce přeci jen odpověděla, "fajn, ale nedá se říct, že bych toho hodně naspala," při svých slovech prohledávala různé skříňky a poličky, snad aby našla něco k snědku.
Raději jsem mlčela, nevěděla jsem, co odpovědět. Znovu jsem proto zabořila pohled do kožichu své vlčice a raději mlčela. Možná to bylo tím, jak jsem ji viděla anebo jen tím, že jsem tomu celému prostě ještě pořád nechtěla věřit. Ať to bylo už jakkoli, zabraňovalo mi to v tom, odpovídat bezstarostně jako před tím.
Periferně jsem brzy ve svojí těsné blízkosti zaznamenala jakýsi pohyb. S nejistotou, od toho, co očekávat, jsem mírně natočila hlavu tím směrem. Mishonne si sedle vedle mě s jakousi tyčinkou v ruce, kterou pomalu ukusovala.
Jen jsme tam tak v tichosti seděly za občasného zašustění obalu od sladkosti. Jakmile obal zamířil rovnou do pomalu vyhasínajícího ohně, měla jsem na jazyku něco ve smyslu, 'ale to je velmi neekologické,' ale moc dobře jsem si spočítala, že ekologie je nyní poslední věc, o níž bychom se obě měly zajímat.
Po chvíli jsem ucítila kolem svých ramen její ruku. Zareagovala jsem stejným gestem. Byla jsem jí velmi vděčná. Objetí jsem nyní potřebovala více než co jiného. Naše spánky se vzájemně dotýkaly a ruku jsme každá měla na rameni té druhé. "Všechno je tak jak to má být," hlesla jsem. Ani jsem nevěděla, proč jsem to vlastně pronesla, bylo to možná zbytečné, ale mě to v ten moment připadalo svým způsobem příhodné.
Cítila jsem, jak jen souhlasně pokývla. Opravdu jsem byla ráda za to, že jsem ji poznala, i když za takovýchto prazvláštních podmínek, ale kdo ví, třeba ze mě bude jenom kumpánka čarodějky a přitom budu jenom obyčejnou lidskou bytostí s neobyčejnou přítelkyní.
Z mého rozjímání a vlastně celé této chvilky nás vyrušilo profesorovo odkašlání. Prudce jsme se na něj obě otočily. Na obličeji měl pobavený úsměv, "dobře, jestli plánujete celý den jen takhle sedět, nechám vás, ale až vás zase někdo bude chtít stáhnout na špatnou stranu a vy se nedokážete bránit," pozvednul obě ruce, "neproklínejte mě, je to vaše volba."
Mishonne jen protočila očima a já na její reakci zareagovala jen mírným pousmáním. Vyskočila jsem na nohy a přešla k muži, který nám pomohl a poskytl nám přístřeší, "hádám, že když jsme pod vaší střechou, musíme poslouchat," pronesla jsem nevýrazně, "ale nejdřív mi řekněte jedno," začala jsem ihned, "proč se Snow stále ještě neprobrala?"
"Děkuji by stačilo," odfrknul si můj společník a přitom jako by celou poznámku o poslouchání úplně přeslechl a stejně tak i celou moji otázku. "Budu vás čekat venku," oznámil rázně a ihned se otočil na patě a zmizel v jiné místnosti.
S vytřeštěnýma očima jsem se podívala na svoji společnici. Ani jsem se nestačila zeptat, co to mělo sakra znamenat a ona nad tím jen mávla rukou, "je to kokot, ale jestli nám pomůže, asi ho budeme muset tolerovat." Automaticky vyrazila do místnosti, v níž před chvílí zmizel i profesor a mě nezbývalo nic jiného než ji neochotně následovat. Rozhodně se mi nelíbilo, že musím Snow nechat samotnou.
K mému překvapení tam byly obrovské prosklené dveře, jimiž se člověk mohl dostat ven. Byl tam sice les, ale stromy byly v jakémsi půlkruhu od domu, takže vznikl jakýsi plácek. Zůstala jsem stát u dveří, zatímco Mish se vydala prozkoumat místo.
Nejistě jsem tam postávala, když se po mém boku, jako duch, objevil profesor. S vyděšeným výkřikem jsem div neutekla zpět do domu. "Baví vás takhle děsit lidi?" vypravila jsem ze sebe vyčítavě.
"Ano i ne," zněla jeho odpověď s úsměvem. "Potřeboval bych takovou menší pomoc, abychom mohli začít trénovat," pohodil hlavou směrem k mojí kamarádce, která se procházela po plácku a rozhlížela se všude možně. Jen jsem tázavě nadzvedla obočí. "Vztek je její spouštěč a…"
Nemusel mi to ani doříct a já jsem si dala všech pět dohromady, "a vy chcete, abych ji naštvala?" Zaregistrovala jsem jeho souhlasný výraz, "ani za nic," odfrkla jsem si ihned, "myslím, že když se o to pokusíte vy, nebude to trvat ani tak dlouho, nemám pravdu?" založila jsem si ruce na prsou, "navíc jste mi pořád neodpověděl, ale nečekám, že byste to nyní udělal. I když by možná bylo docela milé říct nám alespoň svoje jméno, když už mě tak hezky ignorujete, protože je docela nepřirozené být ve vašem domě a nevědět ani s kým máme tu čest," hodila jsem po něm vyčítavý pohled…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama