close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Say word | Noc plná muziky

1. března 2016 v 21:01 | Renaiti |  Say Word
Zdravím vás dušičky,
úplně jsem zapomněla, že je dnes úterý, já hlava děravá. Když mi mamka oznámila, zítřejší datum, šla jsem skoro do mdlob. Nejen kvůli učení na zítřejší písemku, ale právě i kvůli tomuto faktu. No nic, nebudu vás zdržovat. Opět můžete nakouknout do soundtracků a přeji vám příjemné počtení :)...



"Nevrť se pořád!" okřikla mě rozzuřeně matka, která sčesávala moje neposedné vlasy do spletitých vlnek, které by alespoň z části napodobily mé šaty. Ještě než usadila a zalakovala poslední vlny mých vlasů, nasadila mi na obličej škrabošku, kterou připnula do vlasů. Letošní maturanti si totiž zvolili jako téma ples ve škraboškách.

Ještě jednou jsem se otočila, abych se podívala do učebnice biologie, to už ovšem bylo na matku moc. "Scarlet! Pro koho si myslíš, že tohle dělám, pro sebe? Ne! Chtěla bych, aby ses tomu mladíkovi líbila, takže jestli se nepřestaneš pořád na ty učebnice otáčet, nejen, že je vyhodím, ale ty poletíš za nimi," v její tváři se dal vypozorovat výraz běsnícího zvířete. Sklopila jsem hlavu, dala si ruce do klína a pokorně seděla, dokud mi nenasadila všechny doplňky a jemně nepřejela víčka černými stíny.

Seděla jsem před zrcadlem a přes otvory na oči ve škrabošce, jsem hleděla na své upravené vlasy a tvář, kterou z velké části pokrývala škraboška s oušky. Připadalo mi, že ta osoba, která sedí před zrcadlem, rozhodně nemůže být Scarlet Jenningsová.


Brzy se matka vrátila i s ramínkem, na kterém vysel černý povlak a pod kterým se skrývaly moje plesové šaty.

S povzdechem jsem se postavila a ramínko si od matky převzala. Šaty jsem na sebe navlékla, jediné co mi zbývalo, byly boty, které byly dole v chodbě. Povzdechla jsem a podívala se na osobu, která měla tohle všechno na svědomí. Matka se jen usmála a nadšeně zapleskala rukama.

"Já vím, že ze šerifa mají všichni respekt, ale vyřiď mu, že ho umím zkrotit, tak se nemusí bát tě přivést domů," usmála se na mě. Bylo pro ni úžasné, když mě mohla vidět v plesových šatech a také když věděla, že na ples půjdu s klukem.


Pouze jsem se mírně usmála, nevěděla jsem, co jí na to mám říct. No mami víš, on ten chlap, který mě na ples pozval není tak docela student na střední a navíc ho tvůj pošahanej přítel mučil dole ve sklepě, takže si chová určitý odstup od tohoto domu, při takovém vysvětlení by mi ještě změřila teplotu jestli náhodou nemám horečku.

Otevřela jsem dveře od svého pokoje a v těsném závěsu za mámou jsem došla až ke schodům. Matka je rychle seběhla a vrhla se pro Ricka, který seděl na pohovce v obývacím pokoji. Dotáhla ho až ke schodům a opřela mu hlavu o rameno, něco mu ještě zašeptala, než se na mě zasněně podívala, jak scházím v šatech a škrabošce schody.

Sklopila jsem pohled, a co nejrychleji přiskočila k botníku, kde jsem si vytáhla černé boty na podpatku, neboť mi matka přísně zakázala si vzít jakékoliv jiné černé boty, musela zkrátka pořídit takové, které se podle ní k šatům hodily.

Políbila jsem matku na obě tváře a viděla jsem jak se jí hrnout slzy do očí. Rick mi složil kompliment, bohužel jsem ho nijak nevnímala, stále jsem nebyla schopná se v jeho přítomnosti cítit normálně a uvolněně, po tom co se stalo dole ve sklepě, mi to prostě nešlo. "Ať mladík nezapomíná, že mám přístup ke všem identitám ve městě," spiklenecky na mě mrknul.

Opožděně jsem se usmála, aby se neřeklo. Nakonec jsem vypálila ze dveří jako kulový blesk, musela jsem zmizet, nebo by mě čekaly ještě další proslovy a to bych asi neudýchala. S nadzvednutými šaty jsem se řítila po chodníku. Musela jsem přiznat, že boty ani šaty nebyly přizpůsobeny na běh, což mi moc nevyhovovalo, nicméně hodiny nemilosrdně odbíjely a já měla za pár minut být před školou.

Udýchaně jsem se snažila vydržet ve stejném tempu, budovu školy jsem již měla na dohled. Když jsem si všimnula, jak všichni spořádaně chodí, rozhodla jsem se zastavit a pomalým krokem jsem se vydala blíže ke škole.

Po mé levici jsem zahlédla černé Camaro, pokud ho nevlastnil ještě nějaký student ze školy, znamenalo to jediné, že jdu pozdě a muž, který mě prakticky donutil jít na ples, už na mě čeká. Když jsem zahlédla jeho postavu, která stála ke mně otočena zády - pravděpodobně mě očekával z jiné strany - prudce jsem se zarazila. Měla jsem sto chutí se otočit a utíkat zpět domů. Jestli se potřeboval dostat na ples, mohl si vybrat někoho jiného, zněla mi škodolibá myšlenka v hlavě. Stál tam s rukama za zády a stále ne a ne se otočit.

Pokud bych chtěla, měla bych dost času na to utéct zpět domů. Ale místo toho mě napadlo něco jiného. Pustila jsem se pomalým krokem vpřed. Každé klapnutí podpatku mi drásalo uši. "Ššššt," zaskučela jsem tiše. K mojí smůle se už na parkovišti bohužel nepohybovala žádná jiná dívka na podpatcích.

Už jsem pomalu stoupala nahoru po schodech, přičemž moje srdce i mysl plesaly, že jsem to dokázala a nemusela být na plese s doprovodem. Vítězoslavně jsem stoupala nahoru, k pomyslnému cíli mi zbývalo jen pár schodů, když jsem uslyšela své jméno.


V tu ránu se mi chtělo křičet a brečet, jako malému dítěti, kterému vezmete jeho oblíbenou hračku. Na sucho jsem polkla. Neochotně jsem se zastavila a otočila se k muži, který mé jméno vyslovil. Jeho pohled nebyl příliš čitelný, ale po chvíli se mu na tváři objevil mírný úsměv.

Schody ke mně vystoupal podstatně rychleji, než jsem to před chvílí zvládla já. Bral je po dvou, takový luxus jsem si bohužel v šatech dovolit nemohla. "Překrásná škraboška," zavrněl mi do ucha. Pod jeho slovy mi na těle projela husí kůže, až jsem se otřásla.

Nabídnul mi rámě, které jsem musela přijmout, nezbylo mi nic jiného. Společně jsme vystoupali do pár posledních schodů a ocitli se před vchodem do školy, kde postávali dva učitelé, kteří kontrolovali příchozí žáky.

"Scarlet Jenningsová," pronesla jsem automaticky, "nevím, jestli mě máte na seznamu, teprve před pár dny jsem se přistěhovala a o plese jsem se dozvěděla až včera," sledovala jsem paní profesorku, která rychle prohlížela listy se jmény. Kousla jsem se do rtu, tolik jsem si přála, abych tam nebyla zapsaná, tolik jsem v to doufala.

"Dobře, jméno doprovodu?" otázala se profesorka. K mojí smůle se mi v poslední době moje přání neplnila, právě naopak.

Chystala jsem se, že bych Derekovo jméno řekla sama, ale on mě předběhnul. "Miguel Juarez, nestuduji na této škole, jsem tu pouze jako doprovod." Nechal ruku, se kterou mi před chvílí nabídnul rámě, volně viset podél svého boku. Sledoval upřeně profesorku, zatímco mi dal ruku kolem pasu a přitisknul si mě blíž k sobě.

Zatajil se mi dech, potřebovala jsem ho dostat ze svého osobního prostoru. Volnou rukou jsem zachytila tu jeho, která byla omotána kolem mého pasu. Zaryla jsem mu do ní svoje nehty, čím jsem mu jasně chtěla dát najevo, že tohle je příliš.


Ale on to vůbec nevnímal, jako by to pro něj bylo pohlazení peříčkem. Přitisknul si mě ještě víc k sobě, pochopila jsem, co mi tím chce naznačit, pevně jsem zatnula zuby a položila mu hlavu na rameno, přičemž jsem zamrkala na profesorku a usmála se.

"No dobrá, běžte," pustila nás neochotně, "ale jestli se budete chovat nevhodně, budete vyveden mladý muži," obořila se na můj doprovod, ale on se jen usmál a kývnul hlavou.

Když jsme se dostali za roh, kde nás už nemohli profesoři vidět, veškerou svou silou jsem do Dereka strčila, abych se dostala co nejdál od něj. Podařilo se mi to, i když jsem trochu zavrávorala, ale ustála jsem to. "Tohle bylo naposledy," pohrozila jsem mu s ukazováčkem, jako když máma hrozí svému dítěti.

"Jak myslíš, že by mě sem jinak pustili ty chytrá?" nedal se a odfrknul si. "Kašli na to," mávnul nad tím nakonec rukou a znovu mi nabídnul rámě.

Kašli na to? To jako vážně, právě jsem měla sto chutí ho rozcupovat na milión kousíčků. Opravdu mě čím dál méně bavilo, když mi každý říkal, co mám dělat. Zamručela jsem, "na plese už jsi, teď tě nemusím celý večer zajímat, hezky se bav," opět jsem si trochu nadzvedla šaty a rychlým krokem se vydala k tělocvičně, kde se celý ples měl odehrávat a Dereka jsem nechala daleko za sebou.

Zastavila jsem se až přede dveřmi do tělocvičny. S nádechem jsem zatlačila do jednoho křídla a vešla do velkého prostoru na cvičení, který byl proměněný v jeden velký taneční parket, orámovaný stoly s občerstvením. Ihned jak jsem měla možnost se rozhlédnout po všech okolo, zastyděla jsem se, neboť jsem byla jediná s dlouhými šaty, všechny ostatní dívky měly krátké šaty nad kolena.


Že já blbec jsem sem vůbec lezla, vynadala jsem si v duchu. Když jsem si všimnula tribun, na kterých se sedávalo, když jsme fandili při nějakém zápase, moje podvědomí krátce zaplesalo. Vydala jsem se směrem k místu, které pro mě bude celý zbytek večera něco jako provizorní útočiště.

Posadila jsem se a porozhlédla se po parketu. Všichni vypadali tak šťastně. Taneční páry se pohupovali do rytmu a dívky se pevně tiskly ke svým chlapeckým doprovodům. Já bych také byla šťastná, kdyby se mi do psaníčka vešla kniha, kterou bych si teď mohla přečíst. Odfrknula jsem si a položila si bradu na kolena, stále jsem ale nespouštěla oči z parketu.

"Máte poslední písničku na to, abyste se zapsali do soutěže, protože po této písničce se bude soutěžit," zahlaholila nadšeně jedna studentka maturitního ročníku.

Že bych přeci jen neseděla na lavičce a šla se zapojit, zapřemýšlela jsem. Usmála jsem se a postavila. Rozešla jsem se směrem ke stolu, odkud dívka mluvila. Zastavila jsem a naklonila se k ní. "Já bych se chtěla zúčastnit," křičela jsem, abych přehlušila muziku.

Souhlasně přikývla, nahlásila jsem jí své jméno, které si zapsala do seznamu. "Jméno doprovodu, se kterým budeš soutěžit?" křičela na oplátku, abych ji slyšela.


Zarazila jsem se, to se musí soutěžit ve dvojicích, zklamaně jsem povzdychla. "Isaac Lahey," zaznělo vedle mě. Odstoupila jsem krok vzad, aby se mohl přihlásit další soutěžící, až pozdě jsem pochopila, že se Isaac nahlásil jako můj parťák pro soutěžení.

Rozzářeně jsem se na něj usmála, kdybych ho přeci jen znala déle a více, samou radostí bych mu skočila kolem krku, jsem totiž velmi soutěživý typ, který miluje ten adrenalin, který vám proudí krví, když s někým soupeříte.

"Dobře tedy, přihlašování je u konce," oznámila dívka, když dohrála písnička, "jako první soutěž našeho malého trojboje, bude tanec s balónky," zahlaholila nadšeně. Během chvilky se k soutěžním párům a také k nám, seběhnulo několik dívek, které přivázaly všem mužům ke kotníku balónek, ještě než začala hudba hrát, vysvětlila nám dívka krátce pravidla.

Moje dětské já, opět trochu vystrčilo růžky a zaradovalo se, že budu moci skákat po balónkách ostatních, abych je vyřadila ze hry. Rozhlédla jsem se kolem, abych se podívala na ostatní soutěžící. Každý z nás měl slušnou šanci na výhru, bude záležet na tom, jak budou muži uhýbat s balónky okolo kotníku, zamyslela jsem se.

Z přemýšlení mě vytrhnul až Isaacův hlas, "budeš si mě asi prekérně hlídat, co?" uchechtl se.

Hodila jsem po něm překvapeným výrazem. "Nope, ale věř mi, že jestli ti balónek někdo prošlápne jako prvnímu, bude tě to mrzet," objasnila jsem mu. Během chvilky opět začala hrát muzika a všichni se pomalu dali do pohybu, i my s Isaacem jsme se přidali.

Tancovali jsme na písničku Firestone, kterou jsem ze svého playlistu znala více než dobře. Chvíli jsem se až moc nechávala unášet melodií. Až Isaacova slova mě opět vrátila na taneční parket střední školy v Beacon Hills, "hele, támhleti vypadají nějak nepřítomně," zazubil se na mě a pokývnul hlavou k páru, který se spíše zajímal jeden o druhého než o to, aby je nikdo nevyřadil ze hry.

"Jdem na to," kývla jsem souhlasně. Jestli se chtěli líbat, neměli se hlásit do soutěže, pomyslela jsem si. Nechávala jsem se Isaacem vést jejich směrem, byli jsme natolik blízko, abych na balónek mohla došlápnout. Isaac mě vedl krok vzad, čímž jsem balónek sešlápla naprosto bez problémů. Ovšem zdálo se, že těm dvěma to ani nijak nevadilo, ruku v ruce odešli někam pryč. To tu nikdo nemá soutěživého ducha?

Do rytmu jsme kroužili po celém parketě a společně s Isaacovou pomocí jsem likvidovala páry, které jen tak postávaly anebo bylo vidět, že je to nijak zvlášť nebere. Ale i přes to, jsem cítila, jak mnou proudí adrenalin, který mě poháněl vpřed. Díky tomuto tempu nás brzy zbylo pouze šest, přičemž jeden pár musel ještě vypadnout, aby mohlo být zahájeno druhé kolo. Koukala jsem, jak se okolo nás pomalu uzavírá kolo ze všech zbylých pěti párů, až nebezpečně se k nám přibližovali. "Ehmm…" odkašlala jsem si nervózně a podívala se okolo nás, nevypadalo to, že bychom měli moc naděje.

Stále jsme ale nepřestávali tancovat. Jestli jsme měli prohrát, chtěla jsem, alespoň skončit s grácií. Páry čím dál více zmenšovaly prostor, ve kterém jsme se mohli s Isaacem pohybovat. V docela rychlém tempu jsme se snažili vyhýbat dámským podpatkům. Přesně takovýto zápal do soutěže jsem zbožňovala. Když balónek prasknul, musela jsem si přiznat, že jsem to očekávala, ovšem k mému překvapení se sálem rozlehnul potlesk, který patřil nám. Pozvedla jsem hlavu, abych viděla do Isaacova obličeje a usmála jsem se. Poprvé od doby, co jsme se sem s matkou přistěhovaly, jsem se konečně cítila jako bych stále byla v přítomnosti mojí báječné kamarádky.

Jakmile sál opět utichnul a začaly přípravy na druhou soutěž, odebrali jsme se zpět mezi diváky. "Díky Isaacu, bylo to perfektní," poděkovala jsem mu s úsměvem, "ale pravděpodobně to už dneska vzdám," zamumlala jsem, přičemž jsem si vzpomněla na máminy slova: 'V tom nejlepším je vždycky lepší přestat.'

"Za málo, alespoň byla sranda," usmál se na mě na oplátku on. "Asi nemá cenu tě přesvědčovat, co?"


Záporně jsem zavrtěla hlavou. Rozloučila jsem se s ním a vyrazila směrem ke dveřím. Nicméně brzy jsem zaregistrovala, jak za mnou míří postava. Ohlédla jsem se právě tehdy, kdy mě Isaac dohnal. Hodila jsem po něm překvapeným výrazem, nemusel odcházet kvůli mně, chystala jsem se mu to říct, když se dveře do tělocvičny před námi prudce rozrazily.


Stál v nich Derek a zmateně se na nás díval. "Musíš vypadnout," koukal se upřeně na Isaaca, který se na něj nevěřícně díval, "hned!" zdůraznil. Uvolnil mu cestu, aby mohl projít. Ještě před tím, než odešel, něco mu zašeptal…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wafer Wafer | 1. března 2016 v 21:14 | Reagovat

Moc hezky píšeš. :-)
Jinak ráda se spřátelím, jen mi napiš, co bys chtěla na diplomek. :-D
Jinak jak ses ptala na to vyzvánění, tak to mi hraje, když mi někdo volá. Na příhozí zprávy mám takový otravný pípání, musím si sehnat méně otrávný. :-D

2 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 3. března 2016 v 17:17 | Reagovat

Pěkný blog

3 myred myred | Web | 3. března 2016 v 22:02 | Reagovat

Opravdu moc krásná povídka. :3

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 3. března 2016 v 22:07 | Reagovat

Píšeš zajímavě a poutavě, určitě to není poslední věc, kterou od tebe čtu, má to jiskru. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama