Zdravíčko,
další týden je za námi, co říkáte na to, jayk to všechno rychle utíká? Ještě teď si vzpomínám jak jsem před pár měsíci byla šťastná z pololetního vysvědčení a nyní se nám kvapem blíží i to hlavní. Jak vám to zatím ve škole jde? A jak si chystáte užít víkend? Přeji vám příjemnou zábavu při čtení, kapitolka je dílem mé spoluadminky Azano...

Z pohledu Mishonne
Už od rána jsem byla v celku dobré náladě. Když jsem se probudila tak Daryl už byl dávno pryč, ale cítila jsem se o něco lépe než včera večer ve škole a vlastně i šťastně. Moje štěstí ale netrvalo dlouho…
Nachystaná do školy jsem vyšla ven před dům a zamkla dům, protože rodiče už byli dávno v práci. Profesor vážně zařídil tu věc s mým autem. Pousmála jsem se a přešla ke svému milovanému autíčku. Batoh jsem hodila na zadní sedadlo a poté otevřela dveře u řidiče. Někdo mě ve chvíli, kdy jsem se skláněla k rádiu, natlačil na auto a přiložil k tváři ostří nože. "Zdravíčko Černá vráno, je na čase se trochu pobavit." Zavrněl mi do ucha známý hlas a natlačil mě do auta. Na místo řidiče si sedl sám a s klidem nastartoval. "Co ode mě chcete?" Špitla jsem. "Uvidíš má drahá, uvidíš." Usmál se a vyjel z příjezdové cesty na silnici. Nejel ke škole, takže kam mě to tedy vezl?
Očekávala jsem snad všechno možné, jenže bohužel asi ne úplně. Ocitli jsme se před jakýmsi domem, do kterého mě následně odvedl. Ani mi nedal čas na nějaké otázky, prostě mě vtáhl dovnitř hned jak se otevřely dveře. Podle příjmení manželů, se kterými mluvil mi došlo, že se jedná o Kesame. Posadila jsem se s donucení na pohovku hned vedle profesora angličtiny/dějepisu a čekala co se bude dít. Profesor mluvil o nějakém napadení či čem. Moc jsem to nevnímala, byla jsem myšlenkami úplně někde jinde.
Netrvalo dlouho a do domu se přihnala Kesame, na kterou rodiče museli zakřičet, aby vůbec vlezla do obýváku. Nevypadala moc nadšeně, že vidí profesora, ale nevěděla jsem proč i když by se možná něco našlo…
"Nechci vás nějak rozrušovat přeci jen je Kesame v nové škole jen chvíli a musí si zvykat, ale už v zájmu tady obou dívek si myslím, že by nebylo správné vám to neříct." Začal s klidem. "Jak to myslíte?" Ptali se ustaraně Kesaminy rodiče. "Ne, nemusíte se nijak bát, tedy prozatím. Jde o to, že se k nám dostalo něco o jakémsi týrání tady Kesame." Poukázal na ní a stále se tvářil velmi klidně. "To je lež!" Vykřikla. "Mami, tati! Mě nikdo neubližuje už od začátku se mám dobře, dokonce i líp!" Zaječela na protest a pak se rozrušeně posadila zpátky. "Pochopte, tohle na začátku tvrdí každá dívka, a pak to dopadá velmi špatně."
"Co to tu kecáte?!" Vyštěkla jsem. "Nic, jen chci Kesaminým rodičům sdělit, že jí jeden ze studentů včera večer sexuálně obtěžoval a navíc mu v tom pomáhal i jeho bratr." Mluvil o Darylovi a Samuelovi. "Ne! To není pravda!"
"A jak to můžeš vědět?" Zeptal se mě její otec. "Protože…" Povzdechla jsem si. "Protože jeden byl celou noc se mnou." Odpověděla jsem zaraženě. "Kesame je v pořádku, úplně v pořádku! To spíš já bych měla být s rodiči, nebo nejlépe u ředitele školy a říkat mu, jak se tady pan profesor chová k mladým studentkám a bůh ví, jestli to nezkusil i na Kesame." Postavila jsem se a ustoupila kus od něj. "Vůbec nevím o čem to tady ta holka mluví."
"Ne? První den ve škole po, hodině dějepisu. Nalepil jste se na mě a osahával mě! A včera večer jste se mě pokusil znásilnit!" Obvinila jsem ho. Kesame se zvedla a podívala se krátce na své rodiče. "Je to pravda. Včera večer u mého auta mi začal vyhrožovat a ptát se mě, kde je Mishonne."
"Mishonne?" Zopakoval mé jméno její otec. "Jo, Mishonne." Nechápavě jsem se zatvářila. "Sakra o co tu jde?" Dala jsem levou ruku v bok a druhou svěsila podél těla. "Ne, v pořádku Mishonne. Nic se neděje." Tak tohle jsem jim nežrala. Lhali mi a Kesame určitě taky. Profesor dějepisu, němčiny i Kesaminy rodiče věděli o co jde, proč mám vidiny, proč mi říká Černá vráno a Kesame musela mít podobné vidiny a tak. "Jistě, zase nám nic neříkejte, jen nám vyhrožujte, vydírejte nás a bůh ví co ještě že jo?" Zavrčela jsem a chytla Kesame za ruku. Táhla jsem jí ven z domu, přičemž se mi její rodiče postavili do cesty. "Jděte mi z cesty." Zavrčela jsem důrazně. "Počkej Mishonne, vyslechni nás."
"Ani mě nehne, před chvílí jsem se vás ptala a řekli jste, že se nic neděje." Odstrčila jsem je, jakoby to byly dvě větývky a s klidem prošla s Kesame za sebou. Vyšla jsem z domu a vedla Kesame ke svému autu. "Kam chceš jet?" Zeptala se mě. "Nevím, třeba někam na most, ze kterého bychom sjeli. Sama to vidíš. Řeknu, že mě sexuálně obtěžoval a řeší to někdo? Ne, nikdo to neřeší! Takže když zmizíme tak to nikdo nebude řešit." Pokrčila jsem s klidem rameny a nastoupila do auta. Kesame nakonec nastoupila také. Vyjela jsem z příjezdové cesty a jela pryč z města na rychlo-silnici, kde jsem zastavila na prvním vysokém mostě a vylezla ven z auta. Tudy stejně moc lidí neprojíždělo, vlastně skoro nikdo, navíc touhle dobou. "Proč mi říkají Černá vráno? Proč mám ty vidiny, proč všude vidím ty symboly? Co s tím mají společného tví rodiče? Proč do toho motají i Daryla a Samuela?" Zahrnovala jsem jí všemožnými otázkami. Bylo na na ní, jestli mi odpoví, nebo ne…























