close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Equilibrium - Stará vrána

14. března 2015 v 16:18 | Renaiti |  Equilibrium
Ahojky,
další týden za námi a tím pádem další kapitola před námi. Doufám, že se vám kapitola bude líbit a zanecháte u ní svůj názor. Kapitolku psala Azano, tak doufám, že se bude líbit :)...

Z pohledu Mishonne
Byla to úžasná podívaná. Všude kolem se všichni tvářili tak spokojeně až jsem si připadala jako reálná bohyně. Všichni kluci i profesoři ze mě doslova nemohli spustit oči. Možná by mi to bylo příjemné kdyby na mě nezíral i profesor dějepisu, se kterým jsem se tehdy nepohodla. Potřebovala jsem se na chvíli vypařit a oddychnout si. Jindy bych se tak necítila, ale protože ostatní, nebo spíš všechny holky ze školy očividně žárlily, musela jsem být aspoň na chvíli o samotě, vydýchat se z toho. Řekla jsem tedy Kesame, že si odskočím a s klidem se vydala k holčičím záchodům. Vlezla jsem na holčičí záchody a postavila se před umyvadlo. Zapřela jsem se rukama a tupě civěla do zrcadla. Ozval se šramot dveří. Ignorovala jsem to, protože jsem věděla, že to bude nějaká holka, a proto jsem si jen poklidně umyla ruce a otřela si je do ubrousku. Proti mně však nevyšla dívka, ale muž. "P-pane profesore. Co tady děláte?" Zeptala jsem se vylekaně a pomalu couvala zpátky. "Co asi." Odpověděl se stále stejným výrazem a úsměvem. Pocítila jsem chlad na svých lopatkách. Neměla jsem kam couvat. Přistoupil až ke mně a pohladil mě po tváři. "Celá se třeseš." Usmál se. "Nechte mě na pokoji."

"Když jsme konečně sami? To bych byl hlupák." Odhrnul mi pramen vlasů z čela a zavrněl. "Prosím nechte mě jít." Zaprosila jsem zoufale. "Někdy jindy." Řekl a chystal se mě políbit, když jsem ho kopla do rozkroku a rychle ho oběhla. Vyběhla jsem ze záchodů a co nejrychleji běžela zpět, jenže s botama, co jsem měla na nohou se to dalo těžko uběhnout. Zakopla jsem a tvrdě dopadla na podlahu. "Pomoc!" Vykřikla jsem když mě profesor chytl za vlasy a přitáhl k sobě. "Prosím pomozte mi!" Křičela jsem na všechny strany a snažila se vyprostit z jeho sevření…

Odtáhl mě do nějaké učebny, kde mě nahnal do rohu a začal mě osahávat. Choval se tak hrubě a pod každým jeho dotekem jako kdybych dostala facku. "Prosím…" Špitla jsem se slzami stékajícími po tvářích. "Už vím čeho se bojíš." Zašeptal mi do ucha nadšeně a s úsměvem. "Co jste zač?"

"Moc dobře to víš." Řekl a jemně stáhl jedno ramínko mých šatů. "Násilník a pedofil." Dovolila jsem si zavrčet. "Ne,…" Chladně se zasmál. "Démon." Vytřeštila jsem oči. Ten chlap je magor! Prolítlo mi hlavou. "Chci tě Černá vráno." Zavrněl znovu a chystal se ze mě servat šaty, když ho někdo odhodil až na druhý konec místnosti. "Jsi v pořádku?" Zeptal se naléhavě profesor němčiny. "Myslím, že ano." Zakoktala jsem. "Drž se od ní dál!"
"Nebo co?!"

"Tohle." Profesor zvedl pravou ruku a něco zamumlal. Profesor dějepisu se ocitl v plamenech. "Pojď." Chytl mě za ruku a vedl pryč…

+++

Seděla jsem v jeho kabinetě a utírala si slzy do kapesníčků, které jsem vytrhávala z papírové krabičky na stole. "Proč mi říkal Černá vráno?" Zeptala jsem se profesora, který přede mě postavil hrnek s čajem. "Ty nevíš, co to znamená?"

"Nevím. Měla bych?" Profesor se zdál zmatený. "No doufal jsem že ano." Řekl zamyšleně a posadil se na svojí židli. "Neviděla jsi v posledních dnech nějaké divné věci? Třeba symboly, nebo zvláštní zvířata?" Zeptal se. "Ne, tedy kromě…" Zarazila jsem se. "Neboj se. Mě můžeš věřit." Usmál se a chytl mě za ruku. "Hledala jsem učebnu, jenže jsem jí nemohla najít a tak jsem vběhla do knihovny, kde bych se ulila z hodiny. Nahoře v oknech jsem viděla dvě vrány, jednu černou a druhou bílou. Ta bílá měla křídla od krve. Najednou jí ta černá popadla a lětěla s ní přímo proti mně, pak jsem spadla ze židle a víc jsem neviděla."

"A jak jste se tedy dostala na hodinu?"

"Kluk z nižšího ročníku mi ukázal kde ta třída je. Potkala jsem ho v té knihovně." Vysvětlila jsem. "Zajímavé."

"Co?"

"Ale to nic." Mávl rukou a usmál se. "Nechcete odvézt?"

"Ale co moje auto?" Podívala jsem se na něj a pomalu vstala. "To nech na mě." Sladce se usmál a pro jistotu mě elegantně chytil za ruku, jako kdyby mě vedl někam na svatbu…

+++

Odvezl mě až k našemu domu. "Děkuji. Za všechno." Pousmála jsem se. "Nechceš pomoct?"

"Raději ano." Přikývla jsem a čekala až profesor vystoupí a obejde auto. Pomohl mi vylézt ven a odvedl mě až ke dveřím. "Tak a jsme tady." Usmál se. "Děkuji vám, vážně moc." Usmála jsem se a natáhla se k němu. Lehce jsem ho políbila na tvář. "To byla maličkost." Začervenal se. "Zítra už smíš dorazit na němčinu. Vyřídím vše potřebné abys nemusela profesora vídat na hodinách." Slíbil oddaně. "Dobře." Kývla jsem a znovu se usmála. "Tak, mějte se." Řekl a pomalu došel k autu. Ještě jednou se ohlédl a poté nastoupil do auta. Pozorovala jsem jak auto mizí za rohem a poté zalezla do domu. Pomalu jsem vyšla po schodech nahoru a zapadla do svého pokoje, kde jsem se zamkla a sedla na postel. Chvíli jsem nečině civěla na koberec, ale poté jsem se převlékla, odlíčila a umyla. Lehla jsem si do postele a pro jistotu při světle usnula…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mirco Mirco | Web | 15. března 2015 v 10:55 | Reagovat

skvela cast uz sa tesim na dalsie ;-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama