Zdravím vás drahoušci,
další moje kecy jsou po dlouhé době tady. Vím, že moje slohovky se nečtou dobře a proto bych se ihned na začátku chtěla omluvit za to, že jediné články, které tu ode mne jsou patří do challenge. Nebudu se vám tu vymlouvat na rozbitý PC (ještě to by mi chybělo, ne zlatíčko zatím pracuje dobře) ale jednoduše není čas, což mě nehorázně s...štve. K internetu jsem zasedla až teď a tak bych se Vám chtěla moc a moc omluvit za všechno co jsem slíbila a ještě tu není a také za moje nehorázné obíhání, které se určitě pokusím zlepšit! No, jsem ráda pokud jste se pročetli až sem, dál už pokračovat nemusíte. V následujících odstavcích, bych si jen chtěla nějakým způsobem "vyléčit" tržné rány na duši...

Tento týden byl naprosto...naprosto děsivý a únavný. Možná to, ale jen bylo z mojí neschopnosti cokoliv dělat o Vánočních prázdinách, jop, tím to asi bude. Nejen, že máme novou profesorku na tělocvik, která s námi chodila na bruslení a která se nás teď asi pokouší zabít. No, nebo spíše mě, dnes jsme celých 45 minut běhali a protahovali se ve zběsilém tempu a já myslela, že mě z toho klepne. Ale také nám toho kantoři navalili tolik na ten víkend, až si myslím, že polovinu ani nestihnu...

V první řadě, známky. Nemám zase tak špatné, ale důležité testy mě čekají příští týden. Matemetika, Dějepis, Český jazyk, Občanská výchova a tak dále. Na veškeré testy v tomto týdnu jsem se učila jeden-dva dny předem a spát jsem chodila okolo dvanácté hodiny někdy i déle a nebyla jsem díky tomu schopna fungovat na tolik procent, kolik jsem druhý den potřebovala...

Za každou dobrou známku mě rodiče chválí a je na nich vidět, že jsou rádi. Já také, ale jen do té doby než mám nervy zase v kýblu a jsem těsně před zhroucením. Nebojím se říct, že školu miluji, protože se ráda učím, ale jediné co opravdu nenávidím jsou písemky a zkoušení. Pokud je chci zvládnout, musím se prostě učit a nezajímat se o nic jiného, což někdy v mém případě tak úplně nejde...

Tento článek jsem původně chtěla napsat hned po příchodu ze školy, ale ihned jsem vytuhla a spala jsem až do teď. Před chvílí jsem si musela jít pro prášek, protože mi vážně není dobře, mamka tvrdí, že jsem přetažená. Možná to je z části i tím, a možná také tím co jsem musela udělat...

Tento odstavec se mi bude psát asi nejtíže, vlastně ani nevím jestli ho chci psát, protože mě to hodně sebralo. Nakonec jsem se rozhodla, že napíši pouze jednu větu, která nejlépe vystihne to co prožívám. Kamarád se může přetvařovat roky, ale jednou si nedá pozor a vy ztratíte osobu, o které jste si mysleli, že jí můžete důvěřovat...




No nic, tak já myslím, že jsem napsala vše co mě celý týden tolik tížilo. Doufám, že vy jste si první týden v novém roce užili! ;)...
Vaše
Renaiti

























Páni, tak to mě moc mrzí.
Mě příští týden čeká spousta písemek, ale mě nikdo nenutí se učit a asi nikdo nedonutí. Bohužel já jsem trochu klikař a ne vždy tu kliku mám. Tobě ale přeji hodně zdaru a že nevychází články každý den? U koho jo?
No hlavně ať se ti daří a ať to všechno zvládneš jo a hlavně se uzdrav!