Zdravím,
jak můžete poznat i z názvu, přináším vám společně s Azano novou povídku! O čem bude? Prozradím vám jen to, že bude o dvou dívkách. Kapitoly budou psané z pohledů jedné či druhé dívky a jak to rozeznáte? Vždy podle úvodky, která bude u dané kapitoly přidána. No, nezbývá mi nic jiného než popřát vám krásné čtení a snad se vám povídka bude líbit!...

Z pohledu Mishonne
Nudný, přesně tak by se dal popsat náš život. Můj, a Kesamin… Jenže čas ukázal, že náš život zas až tak nudný nebude…
Praskla větývka, zakrákal havran a les najednou ztichl. Jakoby se bál čehosi, co jím prochází. Měl les právo se bát? Ano, to rozhodně měl. Všechna zvířata se skryla v norách, křovinách, či korunách stromů a tiše vyčkávala, až zlo projde kolem nich. Jejích nebohá srdéčka bila jako o závod a vsadila bych se, že se i modlila k bohu, aby je spasil. Možná bůh vyslyšel jejich modlitby, možná to bylo jen štěstí, každopádně zlo z lesa odešlo. Zvířata vylezla ze svých úkrytů a pomalu se vrátila ke svým obvyklým činnostem. Nepřipomíná vám to něco? Mě ano. Přesně takto se chová naše rasa. Podřízeně a zbaběle. Docela by mě zajímalo, jestli se budou chovat přesně takhle, až zjistí, že jejich spása není bůh, ale někdo, kdo má na svých bedrech jiné problémy a starosti než jen záchranu onoho světa před zlem…
Vítr začal tiše šeptat svou prastarou říkanku, voda si zpívala to své a koruny stromů pomlouvaly ty druhé. Ach ano, byly to krásné chvíle mého života. Škoda jen, že na hřbitově to není zas až taková zábava. Avšak, možná bych vám mohla něco říci, o mě a Kesame. Zajímá vás to? No, tak s chutí do toho…
























To je úplně super úvod :O
Krásné popsáno, jak se zvířata boji a schovávají. Úplně jsem mela sevřený žaludek s nimi! Zajímá mě, co jsou zač!
Jinak úvodka je moc pěkná , vypadá doopravdy zajímavě, když je jenom černobílá :)