close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Proč obdivuji svého otce?

31. října 2014 v 18:06 | Renaiti


"Ne! O tomhle s tebou diskutovat nebudu!" křičela jsem zplna hrdla. Otočila jsem se a zmizela ve svém pokoji. Posadila jsem se na židli. Přitáhla jsem si nohy k hrudi a dívala se na papír, který jsem svírala v ruce. Chtěla jsem ho roztrhat a vyhodit, ale stejně by to nic nezměnilo. Po tváři se mi začaly koulet slzy.
Dveře do pokoje se otevřely. Popotáhla jsem a otřela si slzy. Ohlédla jsem se. Tisknujíce si k sobě písemnou práci jsem se prudce postavila a svého tátu objala. "Já se snažila," vzlykala jsem mu do trička. Konejšivě mě pohladil po vlasech...

Tahle otázka se mi v mysli honí už pěkně dlouho. Až teď jsem byla schopna si na ni nějak smysluplně odpovědět. Nedávno jsem zhlédla toto video, při kterém jsem se nebála ukázat slzy. Opravdu, ty děti nemají žádnou jistotu, že svého tátu ještě někdy uvidí a to mě děsí...

Onehdy na strýčkově oslavě, jsem byla několika muži - shruba v tátově věku - vyzvána k tanci. Druhý den mi babička řekla, že prý by také chtěli takovou dceru jako jsem já. Já na to jen suše odpověděla: "Ani jeden by to se mnou nevydržel čtrnáct let. Už po jednom dni se mnou, by utíkali s křikem pryč." Vlastně se divím, že to samé ještě neudělal můj otec...

Tátova trpělivost je opravdu vysoká. Sem tam si vyměníme názory, ale během deseti minut se spolu zase normálně bavíme, jako by se nic nestalo. Nebo když se mi snaží vysvětlit látku, kterou jsem nepochopila od učitelky...

Na začátku podzimních prázdnin jsem chtěla jet do nákupního centra v Brně. Měla jsem jet autobusem, ale taťka se mi nabídnul, že tam pojedeme společně. Moc dobře jsem věděla, že on velká města nemá rád a to hlavně z toho důvodu, že stačí jednou špatně odbočit a už jste ztraceni. Ale i přes to všechno tam se mnou jel. Sice jsme tam dojeli až napodruhé, ale dojeli jsme tam. Obětavost, to je další věc, které si na něm cenním...

Vlastně, když se nad tím tak zamyslím, divím se, jak vůbec dokáže vstát z postele. Být na jeho místě, zalezu pod deku a budu doufat, že mě nikdo nebude hledat...

Obdivuji ho, protože myslím, že to se mnou nemá jednoduché, stejně jako mamka. Taťka je můj nejbližší člověk, hodně se podobáme a i když to moc často neříkám - spíš vůbec - mám ho ráda. Někdy bych to možná mohla dát i najedvo, ale v tomhle je to kouzlo, nedáváme to najevo, protože to víme!

A co vy? Proč obdivujete svého tátu?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katherine Katherine | Web | 31. října 2014 v 19:32 | Reagovat

Tenhle článek si napsala krásně :-D
Také obdivuji svýho taťku hned z několika důvodů :-D
Protože je strašně chytrý, vtipný a strašný perfekcionista :D
I když to semnou asi občas nemá moc lehké, vydrží to.. :-)
Obdivuju ho za to jaký je a za to že to semnou vydržel už skoro 15 let :D

2 Kate Kate | Web | 31. října 2014 v 19:37 | Reagovat

Já jsem si s tátou taky moc a moc blízká. A koukám, že to máme dost podobně jako vy. Občas nějaká výměna názorů a za chvíli už je klid po bouři a sluníčko svítí. :D Občas mě něčím totálně namíchne, ale to já jeho taky, no... :-) No a s učením... s tím už si raději snažím poradit sama, protože já když už něco nepochopím, tak to většinou nepochopím ani od něj a to ho dokáže nesmírně vytočit. :-D Ale samozřejmě vím, že se na něj můžu vždycky spolehnout, ať se děje, co se děje. :-) Navíc má úžasný smysl pro humor, který na něm miluju, stejně tak jeho nápady. :-D I když mu je, kolik mu je, pořád je to z části kluk. :-D Myslím, že spolu máme opravdu výborný vztah a jsem za to neuvěřitelně ráda. :-) Souhlasím s tvými názory, i s celým článkem, ale nejvíc s předpolední a poslední větou! :-)

3 Karamelka Karamelka | Web | 1. listopadu 2014 v 12:00 | Reagovat

pěkně jsi to napsala :-) ale u nás, když se pohádám s taťkem, tak hned spolu nemluvíme :-( trvá nám to delší dobu, ale zase je s ním velká legrace a je pro každou blbost :D

4 Ooomarie ♥ Ooomarie ♥ | Web | 1. listopadu 2014 v 12:20 | Reagovat

Je to krásně napsaný článek :-)
Já mám svého tátu samozřejmě také ráda, ale víc se svěřuji mamce...
Mám ráda oba rodiče, já kdybych byla svůj rodič, tak nevím nevím jak bych to přežila :-D Se mnou to totiž musí být ohromně těžké :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama