Ahojky!
Už je to docela dlouhá doba co tu byla poslední kapitolka této povídky, že? No, taky si říkám :D. Takže zde je další kapitolka, snad se vám bude líbit a užijete si ji...

Všechno se to seběhlo až příliš rychle. Modrá zář, která šla Katie z rukou po chvíli pohasla a ona se na mne provinile podívala. Než jsem se stačila vzpamatovat, blonďatá dívka držela kamarádku za ruce a dívala se na svoji kumpánku.
"Nech ji!" vykřikla jsem podrážděně. Stála jsem jen kousek od ní. Zlom jí vaz, našeptával mi tichounký hlásek v hlavě. Bezmyšlenkovitě jsem ho poslechla. Slyšela jsem lupnutí a blondýnka se mi skácela k zemi.
Všichni přítomní se na mě vyjeveně dívali. Já stála jako robot a nevšímala jsem si jich. Jediné co mě zajímalo, byl ten muž mezi stromy. Co po mě chtěl? Kdo byl? Viděl, co jsem udělala? Udá mě na policii. Až teď jsem se dostala k sobě a uvědomila jsem si, co jsem to udělala.
Přitiskla jsem si ruku na ústa a podívala jsem se na bezvládné tělo dívky, které jsem zlomila vaz. "Zabila jsem člověka, pane bože…co jsem to provedla, co jsem to provedla," opakovala jsem stále dokola.
Jediná Katie byla duchapřítomná a táhnula mě od těch dvou. Ještě po nich hodila pobouřený pohled a odváděla mě pryč. Byla jsem jako v transu, nevěděla jsem, proč jsem ji zabila, ale to nebylo to nejhorší. JÁ ZABILA ČLOVĚKA!
Bude mě stíhat policie, půjdu do vězení. Já, tohle je už na mě trochu moc. Kamarádka se na mě podívala a já se slzami v očích jí pohled opětovala.
"Nedávej za vinu někomu jinému, že jsi ztratila kamarádku," řekla z ničeho nic. Chtěla jsem protestovat a něco namítnout, ale nepustila mě ke slovu. "Nech mě domluvit. Nezabila jsi ji, bude v pořádku," jestli to měla být útěcha, nepomohlo to.
"Blázníš? Je po ní!" vypískla jsem. "Zabila jsem ji jenom proto…proto…" rozbrečela jsem se "protože-jsem-jsem chtěla pomstít k-kamarádku," vzlykala jsem. Katie mě objala a hladila mě po vlasech. Klidnými slovy mě uklidňovala.
"Je upírka," tato slova jsem zachytila a nějak nevěděla jak přesně reagovat. Zasmála jsem se, jestli mi chtěla zvednout náladu, povedlo se jí to. Upírka, jestli ona byla upírka tak já jsem příbuzná Nefertiti. "Jsem ráda, že jsem tě pobavila," usmála se.
"Udáš mě na policii?" zeptala jsem se tiše.
"Ne! Pomohlas mi, neudám tě, v žádném případě!" řekla rozhodně. Chvíli se zamyslela. "Řekla bych, že to neohlásí," dodala po chvíli.
"Ale, já…co budu dělat?" řekla jsem rozjařeně.
"Víš ty co, co kdybychom se vydali do Egypta?" zeptala se mě.
"Na dovolenou? Teď? To nemyslíš vážně, že ne," poznamenala jsem suše. Ona teď vážně myslela na dovolenou v Egyptě?
"Ne na dovolenou, na poznávací zájezd," dodala sarkasticky "no jasně, že na dovolenou, potřebuješ si odpočinout a jako bývalá pracovnice na psychyatrii o dovolených něco vím," dodala neústupně.
























Další skvělá kapitolka! Moc pěkně napsané :)