
Odkud jinud byste první úryvek mohli čekat, že? :D Tak jdeme na to...Ve chvíli, kdy jsme se vrátili k díře v plotě, která je nejblíže Jarmarku, jsem si skutečně myslela, že se všechno může vrátit do starých kolejí. Že se nic nezměnilo. Toho dne jsem Hurikánovi dala celou kořist, protože moje rodina má spousty jídla. Řekla jsem mu, že na Jarmark nepůjdu, i když jsem se tam těšila. Moje matka a sestra totiž nevěděly, že jsem šla lovit, a dělaly by si starosti, kde jsem. Pak, zrovna když jsem navrhovala, že převezmu každodenní obhlídku pastí, náhle vzal moji tvář do dlaní a políbil mě.
Zastihlo mě to zcela nepřipravenou. Člověk by čekal, že po tolika hodinách, kdy jsem sledovala jak Hurikán mluví, směje se i mračí, o jeho rtech budu vědět úplně všechno. Nikdy jsem si ale nepředstavovala, že se budou tisknout k mým. Nebo, že ruce, které umějí sestrojit ta nejdůmyslnější oka, dokážou tak snadno chytit do pasti i mě. Tiše jsem zavrněla a matně si vzpomínám, jak jsem měla sevřené prsty položené na jeho hrudi. Pak mě pustil a řekl: "Musel jsem to udělat. Aspoň jednou." A zmizel.
























Hunger Games :3