12. srpna 2014 v 16:43 | Renaiti
|
Drahoušci!
Dovolená mi trvala sice jen pět dní, ale rodiče toho měli ještě tolik naplánovaného, že jsem byla ráda, když jsem se dokázala dostat na počítač. Omlouvám se proto za to, že tu žádné články ode mě nebyly. Ale odteď jsem tu zase v plné síle!...
Zážitky - Všechno možné a nemožné
Jakmile jsme přejeli hranice kraje Vysočiny, trochu se začala stahovat mračna, ale jediný kdo si s tím dělal starosti byl taťka. Jen jednou nás zastavili policisté. Provedli dechovou zkoušku, kontrolovali záznamy o autě a lékarničku - museli jsme vytahat všechny věci z kufru. Aby toho nebylo málo, ten co obcházel auto se na mě a mamku díval s tím pohledem, který říkal "zavraždili jste někoho?" Měla jsem chuť mu jednu vrazit, ale nakonec se jen ušklíbla a četla dál, nechápala jsem o co mu šlo. Cesta celkem trvala čtyři a půl hodiny stihla jsem přečíst Hvězdy nám nepřály a v malém městěčku Harrachově se strhla průtrž mračen...

No hotel, co bych povídala. Sklář je prostě klasikou, horských hotelů. Snídaně a večeře byly naprosto luxusní - poprvé jsem ochutnala krevetu. Měli celkem 135 druhů mýchaných nápojů - alkoholických - a 83 nealkoholických. Každý večer jsem si dávala jiný, ale vždycky obsahoval kokosový sirup, všimla jsem si toho až poslední večer :D. Personál byl usměvavý a ochotný, skoro nám prázdné talíře při večeři brali pod rukama. Určitě bych se tam ještě jednou ráda vrátila!

Co se týče kamarádů a kamarádek, žádné jsem si nenašla. Popravdě, ani jsem nehledala. V hotelu byli převážně Němci, pár Poláků a jedna - dvě rodinky Čechů. Kdyby tam byl někdo kdo uměl mluvit Anglicky, možná bych měla někoho s kým bych se mohla bavit, ale já německy pro zatím neumím. Takže jedinou frázi, kterou jsem tam s někým prohodila byla: "No, sorry. She isn't peaceful." a to když se zeptali jestli si fenku mohou pohladit teda myslím, že si ji chtěli pohladit, když k ní natahovil ruku, ještě, že to vždycky potvdila mírným zavrčením :D...

WiFi, tak to byl naprostý propadák. Měli jsme ji mít k dispozici na pokoji. Ano, byla k dispozici, jenže když je v sektoru A 700+ pokojů a nikdo z nich nevystrčí ani nos, kromě snídaní a večeří - ale i ty si spouta lidí nechala nosit na pokoj - tak bohužel nepůjde. Chodila jsem po pokoji jako praštěná a hledala jsem signál. Když jsem ho našla, napsala jsem článek a chtěla ho zveřejnit, ale...najednou internet ztratil spojení a článek byl ta tam. Proto jsem se vám ani jednou neohlásila :(...
Túry byly asi nejobtížnější z celého týdne. Každý den, bez ohledu na počasí, jsme se z hoelu vypařili na bezmála pět hodin. Navštívili jsme Sněžku, Čertovu horu, Harrachov, Pec pod Sněžkou a další místa, která si nepamatuji, bohužel. Já, protestovala jen při návštěvě Sněžky a to z toho důvodu, že byla mlha, pršelo a nebylo mi dobře. Každopádně jsme tam nakenec vyjeli a stejně jsme nic neviděli, akorát jsme tam zmrzali. Ale...hlavně, že jsme tam byli :D...
Uch, článek je nějaký dlouhý, tak já to zkrátím. Po příjezdu zpět domů jsme následujících několik dní jezdili po památkách a výletech. Fotek mám nafocených spoustu, ale dám sem jen opravdu ty povedené, takže se můžete těšit. Jako další bych ráda přidala i Knižní chvilku s Hvězdy nám nepřály, stihla jsem ji za dovolenou přečíst 2x a vždycky jsem na konci řvala jak malá :/. No nic, tak já už nebudu zdržovat...
Jsem ráda, že jsem zase zpět!
Vaše
Renaiti
Som rada, že si späť