
Nikdy mě nenech jít - 1. kapitola
11. července 2014 v 13:32 | Renaiti | Nikdy mě nenech jítAhojky, možná si říkáte, jestli ještě pořád žiju. Musím přiznat, že ano, ale divím se tomu. Celý týden jsem hlídala bratránka a tak vůbec nebyl čas na mé oblíbené aktivity, dnes teta s bratránky odjíždějí do Itálie, takže budu mít další týden volný (tedy doufám) no nic nebudu vás zdržovat a užijte si první kapitolku! :)... Budu mo ráda, když vyjádříte svůj názor na průběh děje a za případné chyby/překlepy mě prosím omluvte :)...

Na zítří ráno se u nás nikdo pořádně nevyspal. Mé a Roryho jméno, jako zástupci rodiny Hawrthonových, jsme byli zařazeni do losování. S tím rozdílem, že toto byl můj poslední ročník, ale Rory měl před sebou ještě celých šest ročníků. Vick si nikdy nelámal s Hrami hlavu, myslím, že kdyby ho vybrali, bylo by mu to úplně jedno, byl to takový pohodář. Ovšem devítiletá Posy se ke mně celou noc tisknula, snad v domnění, že bych se mohl vyplížit ven a jít do Her dobrovolně.
Nevím kolik bylo hodin, ale ještě byla tma. Tiše jsem vstal, abych sestru neprobudil a oblékl se do loveckého oblečení, které tvořili hnědé kalhoty, košile a kožená vesta. Při odchodu z pokoje mírně zavrzaly dveře. "Hurikáne?" zaslechl jsem slabounký hlásek.
Nakouknul jsem zpět, malá dívenka, která měla z Her největší obavy, seděla na posteli a mnula si oči. Nikdy jí nic neuniklo, "spi dál Posy," odvětil jsem a chtěl odejít, ale uslyšel jsem, jak si povzdychla. Vešel jsem tedy zpět do pokoje a posadil se za ní na postel.
"Nepůjdeš do Her, že ne?" ptala se tichounkým hlasem.
"Když mě vylosují, budu muset," vysvětlil jsem. Pravidla, která se týkají losování a Her, budou probírat až za dva roky. Tudíž jsem její momentální knihou o všech informací, týkající se tohoto tématu byl já.
"Ale co kdybys byl nemocný? Nemohl bys jít na losování a nemohli by tě vybrat," usmála se a v očích jí zaplála jiskřička naděje.
"Posy, nemám čas to tu probírat, ale slibuji ti, že do Kapitolu nepojedu, a teď se běž alespoň trochu prospat. Přeci nechceš dělat matce a mě ostudu s kruhy pod očima," usmál jsem se na ni. Uložil jsem ji zpět do postele a zakryl ji tenkou peřinou.
"Mám tě ráda, Hurikáne," zívla a oči se jí zavřely. Zamumlal jsem něco v tom smyslu, že já také. Myslel jsem to upřímně, ale nechtěl jsem ji vzbudit. Vykradl jsem se z pokoje a sešel ze schodů. Modlil jsem se, aby mě nikdo jiný nezastavil. Už dávno jsem měl být na cestě k plotu.
V kuchyni jsem popadl lovecký vak, nazul si boty a zavřel za sebou dveře. Spolu se mnou odešly také mé myšlenky, chtěl jsem je nechat doma. V den losování ráno nikde nebylo ani živáčka, jako obvykle. Se sklopenou hlavou jsem procházel mezi domy. I když se mohlo zdát, že nejsem ostražitý, nebyla to pravda. Slyšel jsem, jak si vítr pohrává se skulinami v domech.
Zastavil jsem se před plotem. Ucítil jsem na svém rameni něčí ruku. Otočil jsem se. Vždy dokázala chodit tak tiše, neslyšel jsem ji přijít. Setřásl jsem její ruku z ramene. Strčil jsem ruce do kapes kožené bundy, abych zabránil nutkání ji obejmout.
"Hurikáne," hlesla jako by si nevěděla rady s mým činem. Pohlédla mi do očí "ráda bych tě dnes vzala na menší výlet," vybalila ze sebe a pokusila se o úsměv.
Kdybych jen věděl, co se jí honí hlavou. Uhnul jsem pohledem a zadíval se do dálky "je den sklizně, myslíš, že je to rozumné?" odfrknul jsem si.
"Ano…myslím, že ano," znejistěla "lepší než honit zvěř po lese," napodobila můj tón. S úsměvem jsem se na ni podíval a pokývnul, ale ona ještě dodala "lovit půjdeme k večeru," popohnala mě kupředu. Nevěděl jsem, kam mě to chce zavést, ale plot jsme podlezli až o několik kroků dál.
"Jak ses dnes vyspal?" zeptala se potěšeně.
"V rámci možností, když se dělíš o postel s Posy, moc ti toho místa nezbude," ušklíbnul jsem se.
Hlasitě se rozesmála, brzy si k ústům přitiskla ruku, aby ji nebylo tolik slyšet, "to máš pravdu," dodala přidušeně a vzhlédla ke mně.
Usmíval jsem se, ale koutky úst mi poklesly, když jsem zjistil, kde se nacházíme. "Opravdu chceš, abych tu byl?" zeptal jsem se. Toto místo objevila společně s jejím otcem, vždy sem spolu chodili. Od jeho smrti, sem nejspíše chodila sama, ale často mi o tom místě vyprávěla.
Pokrčila rameny "nemůžu to tady furt držet jako nějakou svatyni. Navíc tohle místo je krásný a tak jsem chtěla, abys to tu poznal, jen pro případ…" zarazila se a zavrtěla hlavou, "sednem si?"
"Jistě," odpověděl jsem, pokusil jsem se předešlou větu ignorovat. Samozřejmě, každého dnešní den trápil. Bylo více než jasné, že každý z nás je v ohrožení života. Posadil jsem se vedle ní. Od vody se odráželo slunce.
"Kolikrát je tvé jméno v osudí?" začala nepříjemné téma
"Katniss…" podíval jsem se na ni a povzdychnul si "dvaačtyřicetkrát" odpověděl jsem. Ucítil jsem, jak po mém boku zalapala po dechu.
"A co Rory? Pro něj to bude poprvé stejně jako pro Prim, že?" opřela se o ruce. Ucítil jsem letmý dotyk, ale nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti. Jen jsem pokývnul hlavou a pohrával si s kamínkem v levé ruce.
"Hurikáne, určitě ho nevyberou," podotknula.
"Já vím, on i Prim budou v bezpečí," přitakal jsem. Prudce jsem mrštil kamenem o hladinu vody, třikrát poskočil a poté se s ním hladina vody uzavřela. Katniss se jen usmála a pokusila se také, ale její kamínek se hned potopil, "to musíš takhle," usmál jsem se a poslal kamínek po hladině, tentokrát poskočil pouze dvakrát.
"To nejde," rozčilovala se netrpělivě. Zkoušela to dál a dál, ale nedařilo se jí.
Uviděl jsem tu zásadní chybu, "musíš švihnout zápěstím, ne celou rukou," napomenul jsem ji, ale nebylo to nic platné. Pokusil jsem se jí to ještě jednou ukázat, ale zdálo se, že to nemělo smysl. Naklonil jsem se k ní a chytil ji za ruku, vzhlédla ke mně.
Vtisknul jsem jí kámen do ruky a tím ji donutil, aby se opět podívala směrem k vodě. Zamlel jsem jí se zápěstím a ukázal jí, jak by s ním měla správně švihnout. Zdálo se jako by to chápala. Pokývl jsem a nechal ji, aby to vyzkoušela. Napřáhla se, kamínek jí hladce vyklouznul z ruky a pětkrát po hladině poskočil.
Zajásala jako malé dítko. "Pochybuji, že by mi to třeba v aréně k něčemu bylo," zasmála se.
"To máš pravdu, ale nikdy nevíš, kdy se ti budou žabičky hodit," žďuchnul jsem do ní, "můžeš to potom naučit své děti…" chtěl jsem pokračovat, ale prudce mě zastavila.
"Hurikáne, já nikdy nebudu mít děti," řekla rozhodně.
Povzdychnul jsem si "chtěl bych je, když bych žil jinde."
"Jenže žiješ tady," odsekla.
"Já vím, ale kdyby ne…" zavrtěl jsem hlavou "nech to plavat," postavil jsem se, vzal si vak a čekal, jestli se už vrátíme.
Katniss se také postavila, vyrazili jsme cestou zpět. "Co řekneš doma?" zeptala se, nejspíše ji ticho děsilo tak jako mě.
"Pravdu," pokrčil jsem rameny. Strčil jsem ruce opět do kapes a nahmatal něco kovového. Před očima se mi vybavila Madge jak ucuknula, když se dotkla mé ruky. Pousmál jsem se a sevřel odznak v ruce, "málem jsem zapomněl," odkašlal jsem si a podal Katniss odznak.
Překvapeně se na mě podívala, vysvětlil jsem jí, od koho jsem ho dostal. Zdálo se, jako by ji to překvapilo. Chtěla protestovat, ale pouze poděkovala. Celý zbytek cesty si ho prohlížela. Zdálo se, že z něj měla radost.
"Za chvíli se uvidíme," hlesla. Zdálo se, jako by měla slzy na krajíčku.
Přivinul jsem ji k sobě a zašeptal jí do vlasů "buď silná! Zvládneme to, neboj," pokusil jsem ji utěšit. Ještě dlouho jsme tam takhle stáli. Poté jsme se každý odebral domů, abychom se přichystali na Sklizeň.
Komentáře
Ehm zdá se mi to nebo to je zatím podle filmu?? teda kromě tý Madge? xD Hrozně mi to připomíná ten film, ale je to úžasný ![]()
[1]: Ano rád by měl děti, ale když by žil jinde
. Také doufám, že tam nikde překlepy nejsou. Další by mohl být ještě dnes, ale opravdu nevím, byla jsem na návštěvě u babičky a tak jsem toho hodně stihla
...
[2]: Kromě Madge, rozhovoru s Posy, házení žabek a nelovení v den Sklizně, zatím jedu trošku podle filmu, ale jakmile se děj posune, tak už to bude z čistě mé fantazie, ale velmi dobrý postřeh
...
Nádhera
, krásný začátek moc se těším na pokračování ![]()
























Krásná kapitola!
On chce mít děti? To je dobrý
Vážně povedená kapitolka a ty překlepy se tam ani nedaly poznat, teda jestli tam nějaké byly
Kdy bude další?