close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Family Secrets - 4. kapitola

16. června 2014 v 10:31 | Renaiti |  Family Secrets
Ahoj,
tak co zatím říkáte na děj? Nemá moc rychlý spád? Budu ráda, když se vyjádříte do komentářů :)...

Můj pohled byl stále upřený do zahrady. Někdo zaklepal na dveře. Jednoduše jsem ho ignorovala. Proč se to muselo stát zrovna ji? Proč ne mě? Ona měla vždy dobré srdce, pomáhala všem, jak jen to šlo… proč jenom ona? Opakovala jsem si. Proč je život tolik nespravedlivý? Po tváři mi stekla osamělá slza. Měla bych ji pořádat obrovský pohřeb, aby aspoň mohla usnout v klidu. Už navždy. Místo toho jsem zavřená v blázinci. Naštvaně jsem praštila do zdi. Hned na to jsem bezmocně sjela dolů po téže zdi. V zoufalství jsem si dala hlavu do klína a už jsem brečela na plno. Vážně tu není. Už nikdy tu se mnou nebude. A já už neuvidím nikoho jiného než je personál. Potřebuju být alespoň na jejím pohřbu! Něco pro ni přece musím udělat! I když maličkost, ale musím.

"Jsi v pořádku?" ptala se přátelsky dívka, která tu byla před chvílí.

"Jak asi mám být v pořádku?" odsekla jsem naštvaně, ale moje uslzené oči celý dojem zkazili.

"Co se děje?" ptala se dál.

"Co se děje?" zopakovala jsem se se zvednutým obočím a zvedla se, aby naše oči byli ve stejné úrovni. "Už dávno jsem měla být na pohřbu mé nejlepší kamarádky, ale místo toho mě nějaké idiot pošle do blázince, i když by tu měl být sám! Já se s ní potřebuju rozloučit, potřebuju vědět, že měla úžasný pohřeb, který by určitě chtěla!" na konci se mi hlas zlomil a oči se změnily v Niagarské vodopády.

"Na ten pohřeb tě dostanu," slíbila mi.

"Jak asi?!" prskla jsem naštvaně.

"Nevěříš mi snad?"

"Proč bych měla věřit někomu, kdo mě obsluhuje v domnění, že jsem blázen?" ptala jsem se pro změnu já.

"Zkus mi důvěřovat," poznamenala a nabídla mi ruku.

"Jak se má náš nový pacient?" ptal se s otravným úsměvem.

"Venku by mi bylo lépe a nejsem váš pacient," prskla jsem na něj naštvaně.

"Momentálně jsi," odbil mě.

"Pane, mohla bych ji vzít na čerstvý vzduch?" ptala se nesměle.

"Přeskočilo vám? Je tu nová! Ještě by někomu ublížila,"

"Jedinými komu ublížím, jste vy," poznamenala jsem.

"Běžte!" nakázal ji a ona s pohledem na podlahu odešla. No super jsem tu s tím bláznem sama.

"Tak běžte rovnou k věci, co po mně chcete?" ptala jsem se ostřejším hlasem.

"S takovýmhle hlasem na mě nechoď," řekl s úsměvem.

"nevím, co je vám tu k smíchu! Jsem kvůli vám v blázinci, i když jsem naprosto v pořádku - když pominu to, že mi umřela nejlepší kamarádka a kvůli vám nestihnu její pohřeb!" křičela jsem z plna hrdla. "tak co po mě chcete?" zopakovala jsem svoji původní otázku.

"Každý člověk se může hodit," řekl a tajemně se usmál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ooomarie ♥ Ooomarie ♥ | Web | 17. června 2014 v 17:43 | Reagovat

Takže není v blázinci kvůli tomu, že by byla blázen? :o To je super, že to má zápletku ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama