close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Family Secrets - 2. kapitolka

14. června 2014 v 10:22 | Renaiti |  Family Secrets
Ahojky,
tak co jak se vám zatím povídka líbí? Já doufám, že se líbí, protože tady mám druhou kapitolku :D. Snad se bude líbit a zanecháte komentář...

Zděšeně jsem se posadila. Bílé stěny vypadaly útulně, ale přesto se mi nechutily. Očima jsem přelétla zbytek místnosti. Nic, co by vypadalo nenormálně. Zvedla jsem se a pomalým krokem si to zamířila ke dveřím. Prudce jsem tahala za kliku, ale bylo to k ničemu. Někdo mě tu zavřel. Poraženecky jsem si sedla na okno. Čelem se opřela o chladné sklo. Venku pršelo. Po tváři mi stekla zbloudilá slza, kterou hned následovaly další.

"Je mi to líto, Sandy," zašeptala jsem. V hlavě se mi pořád dokola objevovala scéna, kde mě Sandy přitlačila na sklo, aby se mi nic nestalo, po chvíli drkne vlak a Sandy přelétla a zlomila si vas. Kolem ní se shluklo spoustu lidí a snažili se ji pomoci. Chtěla jsem být u ní. Smát se s ní. Být s ní šťastná. Avšak nic z toho se už nikdy konat nebude. Sandy je mrtvá. Ne já, ale ona. Ta dokonalá osoba, která se mě vždy zastala, pomohla mi, měla mě doopravdy ráda a nic nepředstírala. Je pryč. Už navždy. Po tváři mi skutálely další slzy.

"Dobrý den," řekl někdo, kdo vkráčel do místnosti. Lehce jsem natočila hlavu a znovu se zadívala do deště, který krásně vystihnul mojí náladu. "Vím jaké to je někoho ztratit a jsem tu od toho, abych vám pomohl se s tím vypořádat," neodpovídala jsem. On nemůže vědět, jak se cítím. On sotva ztratil někoho, kdo byl pro ně něco jako sestra - ne něco ona byla moje sestra. Zavřela jsem oči a snažila se zastavit další proud slz. "Nemůžete celý zbytek svého života truchlit," chcete se vsadit? Bylo první, co mi projela myslí. "ona by si to nikdy nepřála," pokračoval.

Naštvaně jsem k němu vzhlédla. "Vy jste ji neznal. Nikdo tady! Tak mi nemůžete říkat, co by si myslela!" odsekla jsem. Bylo to poprvé, co jsem promluvila nahlas.

"Vím, že se cítíte opuštěně, ale mě můžete říct cokoliv,"

"Nebudu se nikomu zpovídat!" vykřikla jsem a postavila se. "nikdy se nezvládnu s tím vypořádat, ale vaši pomoc nechci a ani nepotřebuju, tak se mi laskavě přestaňte pléct do už tak zoufalého života!" křičela jsem z plného hrdla.

"vím, že jste naštvaná a rozhořčená-"

"Vy o mě nevíte nic!" skočila jsem mu do řeči. "Takže, když dovolíte," řekla jsem a namířila se to ke dveřím. V těch se objevili dva muži.

"Nemůžu vás pustit, když jste duševně nemocná," řekl s velikým úsměvem. Jak prosím? Duševně nemocná?

"Já nejsem duševně nemocná," odsekla jsem.

"Já jsem doktor ne vy," řekl přísným hlasem. S tím doktorem není něco v pořádku. Je asi úplně mimo. Z hrůzou jsem si to uvědomila - pošle mě do blázince.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dominique Dominique | E-mail | Web | 14. června 2014 v 12:05 | Reagovat

Do blázince ? O_O Nechápu proč :-/

2 Ooomarie ♥ Ooomarie ♥ | Web | 14. června 2014 v 15:37 | Reagovat

Do blázince? Chudák...

3 Katherine Katherine | Web | 14. června 2014 v 20:19 | Reagovat

K poviedke som sa dostala až teraz, ale hltala som každé slovo. Moc sa mi páči, krása. Teším sa na pokračovanie

4 tessi tessi | 14. června 2014 v 22:09 | Reagovat

Chudinka moje, do blázince jí nesmí dát! :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama