close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The last dance | 7.kapitola

18. května 2014 v 10:47 | Renaiti |  The last dance
Ahojky,
tak konečně přidávám další díl této Delena povídky :). Snad se vám bude líbit a zanecháte komentář ;)...

/by Darllet/


"Hnusný sny!" pronesla jsem naštvaně, ihned po té co jsem se probudila z dalšího naprosto nechutného snu. Proč zrovna já musela mít tak hrozné sny? Nenáviděla jsem pocit bezmoci, který ve mně tyto sny vyvolávaly.

Před domem jsem zaslechla nějaké hlasy, velmi tlumeně jsem slyšela, jak na sebe někdo křičí. Přešla jsem k oknu a zahlédla Jeremyho a Alaricka. Kvůli něčemu se dohadovali. Na chvíli jsem odlepila oči od okna, abych na sebe hodila něco lepšího než pyžamo a sepnula si vlasy do culíku.

Rozběhla jsem se dolů po schodech, ale na chvíli se ještě zastavila. Chci to vůbec vědět? Nemám je raději nechat, ať se o tom dohadují a vůbec se do toho neplést? Ale co když je to něco od Damona nebo Stefana?

Poslední myšlenka rozhodla, musela jsem tam jít a zjistit proč se dohadují. Zastavila jsem se na prahu dveří, zdálo se, že si mě ani jeden nevšimnul. V tomto místě jsem dobře slyšela, co si povídají.

"Ne, nemůžeš jí ho ukázat, Alaricku. Zabije ji to! Chápeš?" stál si za svou Jeremy.

"Ale pochop, zaslouží si to vědět, m…" byla jsem až příliš zvědavá na to, abych je nechala si dál jen tak povídat. Ráznými kroky jsem se k nim přiblížila, zdálo se, že je to celkem překvapilo. Jak jsem sama zjistila, já jsem samá překvápka.

"Co mě zabije?" zeptala jsem se, ani jeden z nich nic neřekl "co mi nemůžete ukázat?" ptala jsem se dál. Nikdo kromě mě neřekl ani slovo. "Tak kruci co si zasloužím vědět!" zakřičela jsem a oba probodla pohledem.

Jeremy zakroutil hlavou a plácnul Alaricka do zad a postavil se vedle mě. Alarick se na mě smutně podíval. Nebezpečí, nebezpečí, volal můj mozek stále dokola. "Tak?" pobídla jsem ho s roztřeseným hlasem. Odjakživa jsem byla netrpělivá a smutný pohled mi v trpělivosti rozhodně nepomáhal. Po tváři mi sklouzla slza "co se stalo?" dožadovala jsem se stále odpovědi.

Alarick napřáhnul obě ruce před sebe. Tím se mi naskytnul pohled na dopis v levé ruce a na krvavé srdce v jeho pravici. Roztřesenou rukou jsem sáhla po dopisu. Roztrhla jsem obálku a začala číst, cítila jsem jak přes mé rameno hledí Jeremy.

Drahá Eleno,
možná to vypadá trochu staromódně, ale bohužel jsem ze staré školy. Tvůj přítel neuposlechnul můj rozkaz a to si samozřejmě zaslouží trest, nemyslíš? Ovšem nerad bych ti nějak ublížil, tak ti posílám jeho srdce, abys věděla o jeho důstojné smrti (rval se jako pes, to se musí nechat) a mohla ho náležitě pohřbít.
S láskou, tvůj přítel
Klaus

Poslední část dopisu jsem četla se slzami v očích. Mnoho z nich dopadlo na dopisní papír. Bez upozornění jsem se skácela na všechny čtyři. Jednou rukou jsem se podpírala a druhou jsem se držela za břicho. "Neeeee, Da-Damoneee, neee," ječela jsem zajíkavě. Už to mohlo být kolik? Deset nebo patnáct minut, co jsem neustále plakala a křičela. I to si na mě vybralo svoji daň, začala jsem chrapět.

Když jsem se trochu sebrala, postavila jsem se a vzala srdce, které Alarick stále držel v ruce. On i můj bratr na mě ustaraně hleděli, mohla jsem je ujistit, ne nezbláznila jsem se. Pevně jsem svírala Damonovo srdce ve své ruce.

Stále se mi koulely po tvářích slzy, ale i tak jsem se pokusila vykopat díru na zahradě. Nepotřebovala jsem nic, hrabala jsem jedinou volnou rukou. Po chvíli jsem na sobě ucítila pevné paže, vzhlédla jsem a uviděla Jeremyho, který mě zvednul a přivinul k sobě.

Než jsem se nadála, pokývnul Alarick, směrem k mělké díře v zemi. Vděčně jsem se na něj podívala. Padla jsem na kolena a položila do díry Damonovo srdce. S panickou hrůzou jsem sledovala, jak bylo zasypáváno hlínou.

Když bylo celé zasypáno, bez ohledu na to co v hlíně lezlo, jsem se rozplácla na jeho provizorním hrobě. Neměla jsem sílu se udržet, žádná z končetin mě už neposlouchala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Twotika Twotika | E-mail | Web | 18. května 2014 v 13:23 | Reagovat

Krása... Je to úžasný! :-)

2 Renaiti Renaiti | Web | 18. května 2014 v 13:49 | Reagovat

[1]: Děkuji moc! Jsem ráda, že se líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama