9. května 2014 v 14:01 | Renaiti
|

Musím s ní chodit všude. Miluji, když se jí mohu dotýkat. Její sametové kůže. Často se mne po tvářích koulí slzy, snad z radosti či smutku? Sama nevím. Její vůně je jako opium, nemohu se jí nabažit. Co však říci na to když promluví? Mlčím, nenacházím slov, protože se mi z úst vytratily. Mé okolí ve mně vidí blázna, jen protože jsem s ní. Nenávidím je za to, jsem taková, jaká jsem a ona také, nikdo to nezmění. Patří do mého života, našla si místo u mě v srdci a nikdy z něj nezmizí. Má milovaná kniha Hunger Games.
Čekala jsem, co z toho vyleze
PS: Je to překrásně napsané ♥♥♥♥♥♥♥♥♥