close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

The last dance| 2. kapitola

27. dubna 2014 v 13:36 | Renaiti |  The last dance
Ahoj,
tak zde je další kapitolka, snad se vám děj pro zatím líbí! Jsem vděčná za každý komentář :)...
Užijte si kapitolku...
/by Darllet/

Zcela bez rozmýšlení jsem se postavila na špičky, malinko se k němu nahnula a věnovala mu lehký polibek na rty. Překvapena svým vlastním činem jsem se odtáhla, na tváři se mi objevila červeň. Zdálo se, že i samotný Damon byl mým činem překvapen. Najednou mě přejel pocit výčitek.
"Já…já už bych…asi měla jít," koktala jsem a po chvíli se otočila k odchodu. Vykročila jsem směrem ke dveřím, ale zastavila mě ruka, která mě popadla za paži a jemně, ale naléhavě mě natočila k sobě. Udělal jeden krok vpřed a ocitnul se přímo u mě. Zalapala jsem po dechu. Upřeně jsem sledovala jeho přibližující se obličej. Zavřela jsem oči a o chvíli na to ucítila jeho hebké rty na mých. Políbil mě jen krátce, snad jako by mi předešlý polibek vracel.
Dále mi ale žádný polibek nevěnoval, snad nechtěl porušit náš slib, první krok měl být tedy na mě. "Počkej, Eleno, tohle není správné," zamumlal rozhořčeně.
"Možná není, ale já tě miluji, Damone!" má slova mě velmi zaskočila. Skousla jsem si spodní ret, přitáhla jsem si jeho obličej blíž k sobě. Zdálo se, že tento pohyb mu jako povolení stačil. Něžně, ale přitom intenzivně mě ihned políbil. Celým tělem se mi šířila příjemná horkost. Chytil mě rukama kolem pasu a přitisknul si mě ještě blíž k sobě, jak jen to šlo. Na chvíli jsem přerušila lavinu jeho polibků a lapala po dechu, přitom jsem však couvala k blízkému gauči. Položil mě na pohovku. Dala jsem mu ruce kolem krku a přitáhla si ho k sobě. Pravou rukou jsem mu vjela do jeho havraních vlasů. Začala jsem mu rozepínat knoflíky na košili. Uslyšela jsem praskání látky, právě v tuto chvíli roztrhnul mé šaty na dvě půlky.
Moc jsem si přála, aby tato chvíle nikdy neskončila a já se nemusela vracet do reality. "Jsi si jistá, Eleno?" uslyšela jsem jeho tichý hlas, který v sobě měl náznak obav. Na místo odpovědi jsem ho naléhavě políbila, snad mu to jako odpověď postačilo.
Najednou se Damon odtáhnul a zadíval se ke dveřím, nechápala jsem co se to děje. Ucítila jsem chladný závan větru, ach opět jsem byla v realitě. Po chvíli jsem na sobě měla deku, ani jsem si nevšimnula, že by pro ni Damon zaběhnul. Obalila jsem se do deky jako do ručníku, v tuto chvíli byla deka má nejlepší přítelkyně, protože šaty ležely o kus dál na dvě půlky. Zasněně jsem se na ně podívala, ovšem ze zasnění mě vytrhnul hlas.
Damon se ochranitelsky postavil přede mě. Hleděl na vetřelce, který bez zaklepání či zazvonění vešel do domu, snad jako by mu to tu patřilo. Zábly mě nohy od toho, jak na ně šel studený vzduch. Naklonila jsem se přes Damonovo rameno, chtěla jsem konečně zjistit kdo je ten nezvaný host.
Zůstala jsem s pusou dokořán hledět před sebe. Záporně jsem vrtěla hlavou a ustoupila o krok dozadu. Damon se starostlivě ohlédl. V jeho očích byla vidět lítost, ale v mých nenávist a slzy.
Domem se rozezněl jeho hlas, který mě jen utvrdil v tom, že není žádným přeludem. "Co tu chceš, Klausi?" zamumlala jsem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dominique(Domča) Dominique(Domča) | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 18:59 | Reagovat

Né... hlavně ať Damonkovi nic neudělá :-( !!!

2 Renaiti Renaiti | Web | 30. dubna 2014 v 14:08 | Reagovat

[1]: To by si nedovolil neboj :-)

3 Dominique(Domča) Dominique(Domča) | E-mail | Web | 30. dubna 2014 v 14:19 | Reagovat

[2]: To bych mu radila! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama