Ahojky,
takže tady je další kapitolka, děj opravdu nabírá rychlý spád až mě to samotnou překvapuje, ale snad vám to nevadí, chtěla bych se totiž vejít do určitého počtu kapitol, no tak snad se vám tato kapitolka bude líbit...
Budu ráda za každý komentář :)...

Přecházela jsem po pokoji s nedočkavostí, bála jsem se, že už jsem na podlaze vychodila cestičku, když v tom vstoupil do pokoje Klaus s kamennou tváří, na které nešlo poznat, co se stalo. "Tak?" hořela jsem zvědavostí a přistoupila k němu, bez uvědomění jsem ho chytila za ruku a upřeně mu hleděla do očí.
"Prý ho jistý člověk viděl, jak jde k nějakému jezeru…" dlouze se zamyslel a po chvíli dořekl jeho název. Šťastně jsem mu skočila kolem krku a štěstím jsem jen zářila. On proti mému objetí nějak neprotestoval a vřele mi ho opětoval.
Po chvíli jsem ho odstrčila "můžeme jít?" zeptala jsem se a šla směrem ke dveřím. Chytil mě za paži a přitáhnul si mě k sobě. Nadechla jsem se, že budu protestovat, ale on mi nedovolil říct ani slovo a věnoval mi polibek plný vášně. Odstrčila jsem se a zachmuřila jsem se na něj, ale cítila jsem jistou vděčnost a sílu, která mě k němu táhla. Na oplátku jsem mu věnovala polibek na tvář "tak jdeme?" nenechala jsem se odbít a vyběhla z pokoje.
Zastavila jsem se pod schody a celá zrudla, dotkla jsem se prsty svých rtů a usmála se.
Nastoupila jsem do auta a dělala Klausovi živou navigaci, snažila jsem se ho co nejblíže dovést k jezeru, snad jsem se nespletla. Když jsme dorazili na místo, uvědomila jsem si, že jsem nikomu neřekla, kam jdu, ale po chvíli jsem to vypustila z hlavy.
Společně s Klausem jsme se zastavili na břehu jezera, sundal si košili a já se otočila "co chceš dělat?" zeptala jsem se a stále byla otočena zády. Zasmál se a skočil do jezera. "Ó můj bože, Klausi!" zakřičela jsem hystericky a naklonila se nad jezero. Po chvíli vyplavalo na hladinu jeho tělo.
Bez váhání jsem skočila za ním a pokusila se ho obrátit, ale on mě pouze strčil pod vodu. Vyplavala jsem nad hladinu a zamračila se na něj "ty…nejsi normální" zahučela jsem podrážděně. Chtěl mi nějak odpovědět, ale já do něj pouze kopla "ššš!" utišila jsem ho. Něco jsem slyšela, ale nevěděla jsem, co přesně to bylo.
Bez váhání jsem se potopila, hlas byl slyšet čím dál víc, Stefan, pomyslela jsem si. Snažila jsem se plavat za hlasem, jak jen mi to šlo. Ke křiku se po chvíli ještě přidalo dunivé bušení. Doplavala jsem k nějakému sejfu?, podivila jsem se a pokusila se ho nějak otevřít, ale cítila jsem, že už pod vodou déle nevydržím.
Nad hladinou na mě čekal Klus, řekla jsem mu, že jsem ho asi našla. Důrazně mi řekl, abych se ani nehnula a potopil se tam sám, chtěla jsem protestovat, ale věděla jsem, že dva tam budeme na nic. Už uplynula víc než půl hodina, byla jsem jako na trní, nechápala jsem, jak tam může tak dlouho vydržet.
Objevil se nad hladinou a já čekala jen na dobré zprávy, které se brzy potvrdili. Hned v závěsu za ním plaval Stefan, který se po vynoření nemohl ani nadechnout. Usmála jsem se na něj, přiblížil se ke mně, ale já ho jen objala, možná mi chtěl dát pusu, ale něco mi říkalo, že to není správně.
























Jo Car, pusa se Stefanem není správně! Pusa s Klausem je správně! ;)