Ahojky,
takže další kapitolka, myslím, že s vývinem děje jsem zatím nad míru spokojena a doufám, že vy také :). Každopádně dnes jdu k zubařce a hned poté jsem rodiče na rodičák, takže vůbec netuším jak dnešek dopadne, ovšem, alespoň už od pondělá svítí sluníčko :), četla jsem, že u vás je zamračeno, že?...
Tak přeji hezký den!

Projížděla jsem si každou stránku a pečlivě ji četla, i když mi něco vůbec nedávalo smysl. Zarazila jsem se u stránky, kde byl Stefanův portrét, otočila jsem na další, kde byl portrét Katherine. Postavila jsem se z křesla a nevěřícně hleděla na obě strany. "Eleno, to bys měla vidět," křikla jsem, ale nikdo se neozval.
"Eleno?" zvolala jsem znovu, ale zase nic. V poslední době byla hodně lhostejná a tak jako smyslů zbavená jsem vzala telefon a vytočila číslo. Ozvalo se krátké zapípání a hned na to pozdrav.
"Ahoj, můžeš prosím přijít?" zeptala jsem se a znovu se zahleděla do knihy. Nějak jsem přestala vnímat, co říkal a tak jsem se ho slušně zeptala, jestli by to prosím zopakoval, ale bylo pozdě už to položil.
Tiše se mi postavil za záda a nahlédl mi přes rameno "co je tu tak důležité v deset hodin?" zeptal se spiklenecky. Podívala jsem se na hodinky na svém zápěstí a místo odpovědi jsem mu vtiskla do ruky knihu "čti!" přikázala jsem.
Přejel očima všechny stránky a na tváři se mu vykouzlil úsměv "co jsem říkal?" dobíral si mě. Zamračila jsem se, ale po chvíli mi hlava spadla do dlaní a zachmuřená Caroline zmizela, protože ji nahradila ta smutná, ubrečená část.
Klaus zatím zavolal Elijahovi, Rebece a Kolovi, aby se hned dostavili. Hned opravdu byla ani ne minutka, děsila mě jejich dochvilnost. "Co chcete dělat?" zeptala jsem se a otřela si slzy. Odpověď mi delší dobu nepřicházela a tak jsem zaluskala prsty, aby věděli, že tu jsem.
"My mysleli, že jsi něco vymyslela," podíval se na mě Kol. Fajn, vždyť já si to udělám sama, jsem na to zvyklá, pomyslela jsem si vztekle. Bylo zvláštní, jak jsem dokázala měnit náladu snad každou minutkou.
"Něco bych měla, ale k tomu potřebuji Elenu," usmála jsem se při dokončení věty, protože se právě objevila ve dveřích s úsměvem na tváři. "Eleno," zavolala jsem na ni a pokynula jí, aby šla ke mně. Neochotně ke mně přistoupila.
"Takže, vím, že ti Stefan řekl ,Miluji tě, ale Damon tě potřebuje' a proto bych toho chtěla využít, protože vím, že když by jsi ho políbila neopětoval by to, uděláš to pro mě?" zeptala jsem se "prosím," zaškemrala jsem.
Letmo se podívala na svého společníka, snad jako by mu ústy něco naznačovala, znovu se podívala na mě "dobře, ale jestli mě bude líbat, zlomím mu vaz!" křikla. Souhlasila jsem a objala ji.
Všichni jsme seběhli dolů do sklepení a nechali, aby se Elena upravila. Damon samozřejmě velmi protestoval, dalo by se říct, že svému bratrovi nevěřil. Uplynulo deset, dvacet minut a všichni z nás seděli jako na trní.
V tom se ozval ženský křik, byla to Elena. Damon bez varování vystartoval. Rozběhla jsem se za ním. Všimla jsem si rozhořčené Eleny, která na sobě měla jen ručník. "Jsi normální? Co to proboha děláš?" křičela neúnavně dál.
Damon ji vzal do své náruče a nechápavě ji projížděl očima, ona jen sklopila pohled a přitiskla se k němu. Ústy mi naznačila, že se o nic nepokoušela, protože se musela připravit a on jí prostě vlezl do sprchy.
























Velmi, ale velmi zajímavé..
D, ale tomu se Mamka zasmála 
Jsem překvapena, ale příjemně :33
Krása kapitolka :).
Můj rodičák dopadl nad moje očekávání, prý bylo samé chválení aakorát jeden učitel si stěžoval, je jsem prý drzá a ke všemu mám prupovídky...