Ahoj,
takže za tuto kapitolku jsem na sebe docela naštvaná, protože se mi vůbec, ale vůbec nepovedla! Ale slibuji, že zítra to bude lepší :)

"Stefane, přestaň!" křičela jsem stále dokola a mrskala jsem sebou jako ryba na suchu, ale můj hlas i činy slábnly. "Prosím," zaprosila jsem zoufale.
Ucítila jsem světlo, které na mě dopadnulo skrz otevřené dveře, ve kterých se objevila silueta. Následně na to jsem se ocitla na zemi a rána na krku stále krvácela. Slyšela jsem hrdelní vrčení, ale poznávala jsem jen jedno. "K-Klausi?" zeptala jsem se sotva slyšitelně.
Poklekl ke mně a přitisknul mi své zápěstí ke rtům. Vděčně jsem ho přijala, cítila jsem se o poznání lépe. Odtrhnula jsem zápěstí od úst a Klause objala. Popotáhla jsem a otřela si slzu, která se mi vydrala na povrch.
Pomalu jsem přešla ke Stefanovi, ale Klaus mě chytil za rameno a odtáhnul za sebe. Vytrhnula jsem se mu a obešla ho. Přikrčila jsem se ke Stefanovi "jsi v pořádku? Co se to s tebou děje?" zeptala jsem se a pohladila ho po tváři.
Znovu jsem byla odtažena za Klausova záda a slyšela jsem vrčení, snad jako by si něco vyříkávali. Netušila jsem co se to tu děje, ale jistě jsem věděla, že ten kdo nás tu držel, si to pekelně odskáče. Rozběhla jsem se po schodech nahoru a ocitla se v naprosto neuspořádaném bytě či domě.
Když bych nebyla tak rozhořčená, klidně bych to tu uklidila. Otřásla jsem se, když se mi něco otřelo o nohu. Ráznými kroky jsem procházela do středu domu "vylez!" křičela jsem z plna hrdla. Došla jsem ke dveřím do koupelny, o které byl opřen muž s tmavou pletí.
Uchechtla jsem se "někdo tu odvedl práci za mě," po chvíli mi došlo kdo asi. Rozhodla jsem se, že se tu ještě porozhlédnu, třeba tu bude něco, co by mohla Bonnie identifikovat.
Našla jsem snad tucet knih, byly napsány v latině, tudíž jsem jim nerozuměla. Zkoušela jsem nadzvedávat každou knihu, zdali tu někde není tajná komnata. Vzpomněla jsem si na spoustu filmů, ve kterých tento trik používali, musela jsem se usmívat.
V ruce mi zůstala kniha s černou obálkou. Tato jediná byla napsána jazykem, kterému jsem rozuměla. "Twins?" přečetla jsem nahlas. S údivem jsem prolistovala pár stránek.
"Caroline? Pojď sem, jedeme domů," zaznělo z chodby. Šla jsem za hlasem. Přitiskla jsem si knihu k hrudi a rozkřikla se na Klause.
"Jak si myslíš, že si to představuješ? Proč jsi mu zlomil vaz?" ptala jsem se pobouřeně. Prohrábla jsem Stefanovi vlasy a věnovala mu letmý polibek na čelo.
Klaus se zadíval na knihu, kterou jsem držela. Otevřel pusu, chtěl se na něco zeptat, ale raději ji zase beze slova zavřel a táhnul Stefana z domu pryč. Šla jsem za ním, nabídnul mi místo u spolujezdce, chtěla jsem si ale sednout dozadu. Jednoduše mě donutil, sednou si dopředu.
Založila jsem si ruce na prsou a nepřítomně hleděla před sebe. "Caroline," oslovil mě opatrně. Probodla jsem ho naštvaným pohledem a ohlédla se na zadní sedadlo. Povzdychla jsem si. Opřela jsem si hlavu o opěrátko a pro změnu zírala do stropu auta.
"Pochop, já nevím jak to říct, ale to není Stefan," pokračoval s ledovým klidem.
























ahoj
najradšej mám Peeta a Katniss :) a ty?