Ahoj, opět tu mám další díl, jak jsem psala mám nějak moc nápadů na psaní, že by to bylo tou Agathou Christie, kterou právě čtu? Každopádně jsem moc ráda, že povídku čtete :)...

Celá polámaná jsem se probudila na zadním sedadle nějakého auta. Zamžourala jsem a nahmatala mobil, který jsem měla v kapse. Zadívala jsem se na displej, nebyl tu signál a baterie byla skoro vybitá. Znovu jsem ho tedy skovala.
Zvedla jsem se na loktu a všimla si Stefana, který seděl za volantem "K-kam to jedeme?" zakoktala jsem. Všechny svaly v těle mi, ale ochably ze železníku, který znovu začal proudit krví. Setmělo se mi před očima a znovu jsem upadla do bezvědomí.
Probudila jsem se z toho důvodu, že mě nesmírně pálila pusa, jako by mi ji někdo celou nacpal chilli papričkami. Zděsila jsem se, když jsem vykašlala krev. Teprve teď jsem se řádně rozhlédla okolo. Betonová místnost s mřížemi na oknech. Žádné světlo, jen tma. Stěží jsem viděla do protějšího rohu.
Všimla jsem si, že na sobě nemám černé šaty, které jsem si vypůjčila od Eleny. Měla jsem na sobě pánskou košili a nic víc. Začala mě být zima. Otřásla jsem se.
"Caroline?" uslyšela jsem chraplavý hlas, který vycházel z nějakého rohu.
Ohlédla jsem se a uviděla Stefana. Pomalu jsem se zvedla. Cítila jsem se jako malé hříbě, které se poprvé učí chodit. Malými krůčky jsem k němu došla. Poklekla jsem vedle něj "jsi v pořádku?" zeptala jsem se starostlivě.
Stisknul mi ruku, velmi pevně, tak jako ještě nikdy. Podívala jsem se na něj "mluv se mnou," dožadovala jsem se.
Místnost prozářilo světlo a po schodech dolů scházela silueta muže. Ráznými a nebojácnými kroky došel až k nám. Vydala jsem ze sebe hrdelní zavrčení a prudce se postavila. Svět se se mnou zatočil, ale nic to nezměnilo na mé reakci. Natáhla jsem ruce k muži a chtěla mu zlomit vaz, ale jeho reflexy byly pozoruhodné, jako by tento tah čekal.
Skácela jsem se s křikem k zemi a držela se za hlavu. Žilky mi praskaly a znovu se uzdravovaly, trvalo to jako věčnost, ale jemu to přišlo spíše jako zábava. "Žádné pokusy Forbesová!" zahřměl na oplátku on a kleknul si ke Stefanovi a něco začal mumlat.
Cítila jsem naději. Rychle jsem se postavila, rozběhla se ke schodům, zastavila mě opět ta příšerná bolest hlavy. Skácela jsem se na schody, ale s křikem jsem se plazila nahoru, musela jsem to zvládnout, musela. Pokračovala jsem, dokud mě něco nepřipásalo k betonové zdi.
Muž nevěřícně zamlaskal a zakroutil hlavou "tak tobě to nestačí Forbesová?" uchechtnul se. A pomalu odešel. Nemohla jsem se ani pohnout. Kopala jsem a křičela.
Dveře se opět rozletěly. Muž došel až ke mně a zlostně mi vrazil facku. Koukala jsem na něj přes rozdrbané vlasy, jako rozzuřený býk. "Ještě jednou se mě dotkneš a," přerušil mě jeho smích.
"No uvidíme, drahoušku," pohladil mě po tváři, na kterou mi před chvíli vrazil facku. Došel ke Stefanovi a znovu začal něco mumlat, myslím, že to bylo latinsky.
Pomalu odcházel a zastavil se u mě. Jeho kouzlo mě spustilo na zem. Povzdechl si a pohladil mě po vlasech "bude tě škoda, ale nenechala sis říct."
Nechápala jsem to, ale jakmile se za ním zavřely dveře, už jsem to pochopila. Stefan se ke mně přibližoval a jeho oči byly zarudlé. Byla jsem jeho kořist.
Postavila jsem se a natáhla k němu ruku "klid Stefane, bude to v pohodě, to jsem já Caroline," snažila jsem se ho uklidnit, ale nepočítala jsem s tím, že by mě mohl za ruku chytit. Přitáhnul si mě k sobě a zakousnul se mi do krku.
























Tak to byl krutobrutálnì dílek :)))
Byl naprosto dokonalej akorát by mě zajímalo co se se Stefanem děje
Chodák Car :((
Těším se na další kapču :33