5. dubna 2014 v 16:53 | Renaiti
|
Ahoj,
takže tady je další díl, v poslední době mám nějakou psavou náladu :D...
Přemítala jsem nad vším špatným, co Klaus udělal všem z mého okolí. Přistihla jsem se, že se mračím čím dál víc.
Sledoval plápolající oheň v krbu, a když můj podpatek došlápnul na schod, prudce trhnul hlavou a podíval se na mě. S ladností přeskočil gauč a rázem stál pod schody. Došla jsem až k němu a přijala jeho ruku, kterou mi podal.
Tento večer jsem měla jen jediný cíl a to ten, zeptat se ho na spoustu otázek ohledně upírství.
Projel mě pohledem od shora až dolů. Cítila jsem jako by studoval každou část mého těla. "Můžeme vyrazit?" zeptala jsem se a tím ho vytrhnula ze zamyšlení.
"Jistě," usmál se. Pomalu mě odváděl ke dveřím, rozhlédnul se, jeho oči spočinuly na obálce, která ležela na křesle. Zářivě se usmál. Zavřel za mnou dveře a nechal mě, abych došla k jeho autu. Nasedla jsem. Rozhostilo se nesmírné ticho, které přehlušil až startér a následné hučení motoru.
Mlčky jsem seděla, cítila jsem se jako by mě najednou všechny otázky pohltily a nechtěly, abych je vyslovila.
Dorazili jsme k nějaké restauraci, o které jsem vůbec netušila, že zde je. Klaus se ke mně choval jako pravý gentleman, nabídnul mi rámě. Já ho ze zdvořilosti přijala. Nechala jsem se odvést dovnitř restaurace.
Byli jsme usazeni ke stolu. Nutně jsem chtěla, aby někdo utnul to nekonečné mlčení, rozhodla jsem se pro první slovo za tento večer, naklonila jsem se blíže ke Klausovi "proč jsi nechal Stefana jít bez nějakých podmínek? Ne, ne proč jsi s ním nikam neutekl?" zeptala jsem se.
"Má milá Caroline," pohladil mě po tváři "vím, že když bychom se vypařili nebo když bych ho nenechal jít, nebyla bys teď tu," šibalsky se usmál. "Jsi pro mě důležitější než kdokoli jiný!" dodal tiše a vtisknul mi polibek na hřbet ruky.
Na tváři se mi objevil ruměnec. Začala jsem se třást. Stáhla jsem ruku k sobě a opřela se o opěradlo židle. Klaus mě nechápavě pozoroval, ale po chvíli mě vyzval k tanci.
"Já nevím…" začala jsem, ale nenechal mě domluvit a vtáhnul mě na taneční parket. Byl skvělý tanečník, mnohem lepší než jsem si kdy myslela. Vždy jsem ho považovala a upnutého, lstivého a krvelačného hybrida, ale zdálo se, že pod touto slupkou se nachází někdo úplně jiný.
Užívala jsem si tanec. Nechala jsem se vést a zcela se ponořila do hudby. Z nějakého důvodu jsem se cítila neohrožená. Nevím, jestli to bylo díky tomu, že jsem tu s původním hybridem, který nejde zabít, nebo jestli to bylo kvůli tomu, že se poprvé v životě cítím šťastná.
Klaus mě usadil ke stolu a omluvil se, že si musí ještě něco zařídit. Chápavě jsem pokývla hlavou. Vytáhla jsem vrnící mobil a přečetla si zprávu od Eleny, kousek z této zprávy jsem začala citovat "jdou po Klausovi, vypadni od něj! Stefan vás šel hledat," zalapala jsem po dechu.
Ohlédla jsem se a uviděla Stefana, který vstoupil do restaurace. Běžela jsem ho obejmout "Elena mi všechno napsala," zavzlykala jsem. "Musíme Klause najít," dodala jsem, ale Stefan mě táhnul pryč. Marně jsem protestovala.
"Stefane!" zaúpěla jsem bolestí, protože mi drtil zápěstí, jak moc pevně mě držel. Někdo se ke mně přikradl a vpíchnul mi železník.
úžasný díl! netušim, jak se ti to povedlo ale uchvátilo mě to! :)
Prosím další díl! xD