Ahojky,
takže konečně jsem napsala další díl :). Snad se vám tedy bude líbit! Přeji hezké čtení a už to nebudu prothovat...

Měla jsem chuť křičet, proč přišel tak brzy, ale zahleděla jsem se na své hodinky a všimnula si, že je sedm pryč. Přišel přesně, tak jak by se chodit mělo. O deset minutek později, než je domluvený čas. Zdrceně jsem se podívala na Stefana, který stál jako nějaká palisáda-na venek nedobytná a stabilní, ale zevnitř vratká a poškozená časem.
Kývnul a zmizel pryč. S povzdechem jsem se rozhlédla. Stále mi vrtala hlavou jedna otázka, ale prozatím jsem ji vypudila z hlavy a oznámila, že se jdu přichystat. Odběhla jsem do druhého patra, věděla jsem, že tu nemám žádné oblečení, ale co se dalo dělat? Elenin šatník mi musel postačit.
Prohrabávala jsem se hlouběji a hlouběji, všechny věci jsem házela za sebe. "Bingo!" vykřikla jsem se zářivým úsměvem, jelikož jsem našla černé šaty s českými granáty, které Eleně daroval její bráška. Asi to nebylo úplně fér, vypůjčit si věci bez dovolení, ale jen jsem pokrčila rameny.
Otočila jsem se a trochu se zděsila toho nepořádku kolem. V tuto chvíli jsem si přála být čarodějkou, abych mohla pouze lusknout prsty a vše by bylo na svém místě, bohužel to tak nefungovalo. Usmála jsem se nad touto představou.
Vzala jsem šaty, nějaké náušnice, které ležely na nočním stolku a ledabyle pohozené černé lodičky. Snad jako by čekaly na mě, pomyslela jsem si s úšklebkem.
Shodila jsem ze sebe všechny věci a úhledně je položila na vanu v koupelně. Přiložila jsem si šaty k tělu a podívala se do zrcadla. Vlasy jsem si sepnula do culíku, aby se mi nikde nepletly. Nasadila jsem si šaty a s hrůzou zjistila, že jsou mi opnuté a jen nad kolena.
Čím více jsem je stahovala dolů, tím méně to nahoře vypadalo k světu. "Ach," povzdychla jsem si a urovnala si šaty tak jak měly být. Neměla jsem moc ráda obtažené šaty, cítila jsem se v nich nepřirozeně.
Rukama jsem si přejela přes břicho a podívala se do zrcadla. Věděla jsem, že nic lepšího už ze sebe neudělám.
Decentně jsem si udělala černou linku a nanesla trochu rudých a černých stínů na víčka. Připnula jsem si černé náušnice. Více jsem si je prohlédla a zjistila, že mají tvar kříže. "Že by se nám Elena pustila do gotiky?" usmála jsem se sama pro sebe.
Rozpustila jsem si culík a chvíli na sebe hleděla v zrcadle. Po chvíli jsem došla k názoru, že drdol s volnými pramínky bude nejlepší. Byly potřeba jen nějaké pinetky a gumička, které naštěstí byly hned po ruce.
Vklouzla jsem do černých lodiček a zadívala se na celkový výsledek. Vyšla jsem z koupelny a prudce se zarazila. Nechápala jsem, proč jsem se tak nastrojila. Vždyť to on ubližuje mým kamarádům, to on udělal ze Stefana znovu rozparovače.
Zachmuřila jsem se. Neochotně jsem začala sestupovat dolů po schodech.
























Je to super kapitolka, taková oddechová že? xD Jinak super :)