Ahojky,
konečně jsem se opět odhodlala napsat něco k tématu týdne tak jdeme na to...

Ticho, někomu připadá dobré, někomu naopak k zešílení...
Jak dlouho dokážete vydržet aby jste slyšeli pouze, no vlastně nic? Moc dlouho ne, pokud žijete ve městě, kde každou minutu projíždí auto...
Být doma sama je pro mě zatrest, jelikož to ticho, které v mém pokoji panuje je k zešílení! Bojím se, že si každou minutu začnu trhat vlasy jen abych něco slyšela...
Mé pocity z ticha:
Nenívidím ho! Musím se stále ohlížet za sebe, nevím proč, ale mám pocit, že když je ticho, něco/někdo mě pozoruje, ale jakmile si pustím třeba písničku nebo si začnu číst nahlas, jako by to najdenou zmizelo. Pomalu, ale jistě vím co to asi je, moje podvědomí si se mnou hraje. Proto nikdy nezůstávám v tichém prostředí, na procházky si beru sluchátka a mobil. Ticho je mojí nevysvětlitelnou fobií. Bojím se co se může stát každou sekundu, když poblíž mě není nikdo. Podvědomí si se mnou začně hrát, nenávidím ticho! A proto když mě někdo "pští" začnu mluvit ještě více nahlas...
Nenívidím ho! Musím se stále ohlížet za sebe, nevím proč, ale mám pocit, že když je ticho, něco/někdo mě pozoruje, ale jakmile si pustím třeba písničku nebo si začnu číst nahlas, jako by to najdenou zmizelo. Pomalu, ale jistě vím co to asi je, moje podvědomí si se mnou hraje. Proto nikdy nezůstávám v tichém prostředí, na procházky si beru sluchátka a mobil. Ticho je mojí nevysvětlitelnou fobií. Bojím se co se může stát každou sekundu, když poblíž mě není nikdo. Podvědomí si se mnou začně hrát, nenávidím ticho! A proto když mě někdo "pští" začnu mluvit ještě více nahlas...

A jak to máte s tichem vy? Vyhovuje vám, nebo ho nemáte rádi jako já...
























Máš moc pěkný blog a grafiku. teď k tématu- Já nevím, jak kdy...ale někdy se ten hluk vyplatí :)