Ahojky, takže je tu další jednodílná povídka. Musím přiznat, že jsem nečekala tak velký rozsah, ale snad se vám bude líbit a už to nebudu protahovat, jednak nemám už moc času a jednak vás nechci zdržovat :)...

Rozhlížela jsem se okolo. Caroline měla spokojeně hlavu na Klausově rameni a nechávala se vést, Bonnie kráčela do rytmu s Jeremym, Jenna se spolu s Alaricem smála, Rebekah a Matt se někam vypařili, Kol si užíval přítomnost Cami plnými doušky, Marcel vášnivě líbal Davinu a dál už jsem se raději nedívala. Zrak mi spočinul na bratrech Salvatorových, kteří se jen na oko spolu bavili, ale přitom každý z nich sledoval každý můj krok. Když bych si momentálně chtěla jít pro šálek punče, musela bych projít přes ně a jednoho z nich vyzvat k tanci. Při tomto pomyšlení jsem se otřásla.
Ani jednoho z nich nechci zranit natož ztratit. Nemohla jsem si vybrat, každá má půlka volala po někom jiném, bylo to šílené.
Raději jsem došla k přehrávači a vypnula ho ze zásuvky "konec vážení" křikla jsem a sebrala kelímek, který mi ležel pod nohama. Každý účastník si začal něco šeptat a spousta z nich začala protestovat, ale já byla neoblomná.
Někdo z davu ohlásil, že večírek bude pokračovat u něj doma, ale nějak jsem nepostřehla, kdo to byl. Dav se vyvalil ven a div mě neodnesl s sebou. S úsměvem jsem se dívala za nimi. Starožitné hodiny v obývacím pokoji právě odbíjeli dvanáctou hodinu. S úlekem jsem se ohlídla, když jsem nikoho nezahlédla, oddechla jsem si.
Po prohledání asi pěti šuplíků, ve kterých byl jen tvrdý alkohol, jsem konečně našla nějaké pytle na odpadky. Začala jsem je plnit kelímky a prázdnými i poloprázdnými lahvemi. Damon se bez nich obejde, pomyslela jsem si, jelikož se mi nechtělo dávat poloprázdné lahve stranou.
Uslyšela jsem zamlaskání a hned na to mi Damon vytrhnul pytel z ruky a začal se v něm přehrabovat a vytahovat všechny láhve, který v sobě měli ještě nějaký obsah. "Víš, jaká je to škoda Eleno" mumlal u toho.
S rukama v bok jsem ho pozorovala, už jsem se na to nemohla dívat a vytrhnula mu ho z rukou "no a? Bůh ví, kdo z toho pyl" upozornila jsem ho, ale jemu to očividně nevadilo a natáhnul se pro pytel zpět.
Skovala jsem ho za záda a nechala ho, ať se pro něj natahuje. Když už jsem nemohla uhnout dál, zabodla jsem mu ukazováček do hrudi a odstrčila ho "tak jo, já to tady nechám ležet a ani se toho nedotknu, pod tou podmínkou, že to zítra uklidíš" navrhnula jsem a obsah pytle vysypala na zem.
Damon se na mě usmál a vtisknul mi polibek na vlasy "dobrou, Eleno" usmál se a zmizel na schodišti.
S povzdechem jsem sedla na pohovku a rozhlédla se. Ten nepořádek byl hrozný. Ale já na uklízení stejně nikdy nebyla, u nás uklízela Jenna.
Postavila jsem se a došla k plápolajícímu ohýnku v krbu. Shýbla jsem se pro polínko a přiložila. Oheň kousek dřeva brzy pohltil a rozrostl se.
Mezi tím se ke mně přikradl Stefan. Udělal se mnou otočku a přivinul si mě na svoji hruď. Dívala jsem se mu do očí. Kousek poodstoupil a uklonil se "věnujete mi prosím tanec, lady?"
Usmála jsem se a podala mu ruku "jistě že, sire."
Nechala jsem se vést pár otočkami a dalšími kroky na uklidňující píseň. Po skončení jsem se uklonila jako pravá dáma a nakonec se hlasitě rozesmála.
Stefan mě objal a odhrnul mi pramen vlasů z obličeje "dobrou má lady" usmál se a políbil mě na spánek. Nestačila jsem říct ani slovo a už byl ta tam.
Sedla jsem na pohovku a plácla obě ruce na obličej a pokusila se zadržet vzlyk, ale nešlo to. "Proč já? Co jsem komu udělala" zakvílela jsem a přitáhla si kolena k hrudi. Hleděla jsem do ohně a přemýšlela. Oba jsem je milovala, v jejich přítomnosti jsem byla dočista někdo jiný, ale který z nich je pro mne tou lepší volbou? Byla jsem rozhodnuta, že se jim na čas přilepím na paty a budu sledovat každý jejich krok a tím snad dojdu k závěru, který se ke mně hodí, protože na srdce spoléhat nebudu. Jedna polovina volá po Stefanovi a druhá po Damonovi.
Otřela jsem si slzy a tiše se přikradla ke schodišti. Začala jsem váhavými kroky šplhat nahoru, ale schodiště zlověstně zaskřípalo. Zatnula jsem ruce v pěst no super, pomyslela jsem si. Měla jsem takovou chuť to schodiště rozmlátit, protože teď už oba věděli, že jdu nahoru. Už jsem si musela vybrat, takže můj plán nějak nevyšel.
Stála jsem před dveřmi do dvou pokojů s úplně různými majiteli. Byla to jako Sophiina volba. Moc dobře jsem věděla, že až jedny dveře otevřu, nebudu je už moci zavřít a vejít do těch druhých. Toho druhého bratra už navždy ztratím.
Čím více jsem přemýšlela, tím více má mysl, pro mne nepochopitelným způsobem, prahla po Stefanovi a nutila mě vejít k němu.
Bezhlavě jsem sáhla na jednu ze dvou klik a vešla do pokoje, který tak urputně chránila. Zavřela jsem dveře, pomalu jsem se přesunula k jeho posteli a přejela hebké prostěradlo ukazováčkem.
"Eleno?" uslyšela jsem jeho hlas, ve kterém byla trocha překvapení.
Nadskočila jsem a podívala se na něj, měl na sobě obmotaný ručník a to jen u dolních partií. V jeho očích byl vidět chtíč.
"Ehmm…" okamžitě jsem si dala ruku na oči a s koktavými slovy ve smyslu: Promiň, počkám, než se oblečeš, jsem začala couvat. Ale to bych nebyla já, aby se mi nic nestalo.
Zakopla jsem o nohu jeho postele a svalila se na zem. Uslyšela jsem jeho hlas "E…"a uvědomila jsem si, že mi bude chtít pomoct a ten ručník se může rozvázat. Okamžitě jsem ho zadržela "jsem v pohodě" řekla jsem a překulila se na všechny čtyři a dolezla až ke dveřím, u kterých jsem se konečně postavila a sáhla po klice.
Vyklouzla jsem ze dveří a rychle je zabouchla. Opřela jsem se o ně a zavřela oči. Stále jsem, ale viděla jeho svaly a dokonalou postavu, o kterou pečoval. Zasténala jsem a už jsem se chtěla po dveřích svést dolů, když v tom se otevřeli a on mě držel v náručích.
"V pořádku?" zeptal se starostlivě.
"Samozřejmě, neměla jsem k tobě lézt bez zaklepání" vyčítala jsem si.
"Eleno, ty jsi u mě vítána vždy" usmál se a postavil mě.
Pozorně jsem si ho prohlédla, už byl oblečený, ale ještě si nedal žádné tričko. To mi snad dělá naschvál, zaúpěla jsem si v duchu. "My neznáme pojem tričko?" zaškádlila jsem ho a dloubla mu do jednoho bicepsu.
"Proč bych si měl brát tričko, když to všechno bude brzy dole?" šibalsky se usmál.
"Tak to si věříš hošánku" odfrkla jsem a na oko se zatvářila uraženě.
Políbil mě. "Chci ti něco ukázat" usmál se a táhnul mě dolů po schodech.
Už jsme stáli na konci příjezdové cesty k vile Salvatorových a já sotva popadala dech. "To musíme jít pěšky?" zeptala jsem se udýchaně.
"Ano" odpověděl mi a chytil mě tak jak se nosí nevěsty přes práh. Nebylo mi to nepříjemné, při jeho rychlosti jsem byla ráda, že mě nese a nemusím tu štreku do kopce šlapat po svých.
Začala jsem si trošku vyčítat své rozhodnutí, ale čím déle jsme spolu byli na cestě, tím menší výčitky jsem měla.
Chvílemi jsem šla po svých, jindy jsem se zase nesla. Čas ubíhal tak rychle, že bych neřekla, že už je půl šesté ráno.
Můj společník se zděsil a popadnul mě a rozeběhnul se co nejrychleji. "Co se děje?" zeptala jsem se nervózně. Jakmile jsme byli na vrcholku, pochopila jsem.
"Nestihli bychom to" usmál se na mě.
Posadili jsme se na jeden plochý kámen a dívali se na východ slunce, který poskytoval nádherný pohled na rozmezí odstínů červené a žluté.
Přivinula jsem se k němu a přála jsem si, aby tato chvilka trvala navěky a nikdy nebyla přerušena, ale to se brzy změnilo.
"Proč sis mě vybrala, Eleno?" zeptal se a jeho oči hledali odpověď na každém kousku mého těla "můj bratr tě potřebuje víc, tak proč já?" ptal se dál.
"Damone, ty jsi ten nejhorší člověk, kterého jsem kdy poznala, ale" vzala jsem jeho ruku a přiložila ji k mému srdci "ale já tě miluji tady, navždy."
























Stelenu moc nemusím, ale i ak je to krásné ♥