13. března 2014 v 11:22 | Renaiti
|
Ahojky,
tak a je tu další slibovaný díl. Snad se vám tedy bude líbit a zanecháte komentář :)...
Vyšla jsem ze dveří a sklopila jsem pohled a dívala jsem se do země. Elena byla přimáčknutá na kapotě Damonova auta. Tiše jsem si povzdechla.
"Damone" zasmála se Elena a jemně ho odstrčila "vrátím se."
"Já vím" odpověděl a naposledy ji políbil a podíval se na mě. "Bloncka je tu" zamumlal a odběhnul pryč.
"Nasedej" křikla na mě Elena a posadila se za volant Damonova auta.
Posadila jsem se na místo spolujezdce. Měla jsem chuť se zeptat, proč musíme jet jeho autem, ale raději jsem na to rychle zapomněla. Elena vyjela z příjezdové cesty a jela směrem od města. Dívala jsem se na krajinu, která probíhala za oknem. Povzdechla jsem si. Na chvíli jsem zavřela oči a upadla do hlubokého spánku.
"Caroline" probudil mě Elenin hlas, když se mnou třásla, abych se probudila.
Zamžourala jsem na ni "co?" zeptala jsem se.
"Kde mám odbočit?" zeptala se a ukázala na pět příjezdových cest k pěti různým domům.
Chvíli jsem se zamyslela a odpočítávala "u té třetí?" zeptala jsem se nejistě "počkej tu." Otevřela jsem dveře auta a vystoupila.
"Kam chceš jít?" ptala se a také vystoupila.
"Dej mi minutu" odpověděla jsem a rozběhla se k prvnímu domu.
Vypadal opuštěně, i cesta byla mezi štěrkem prorostlá trávou. Doběhla jsem k oknu a podívala se dovnitř. Nebyl tam žádný nábytek, ne to nemohl být Klausův dům. Podívala jsem se na nechápající Elenu a záporně zavrtěla hlavou.
Doběhla jsem k oknu druhého domu, kde v rohu seděla holčička a celá se třásla. Přešla jsem ke dveřím a chtěla vejít, ale nešlo to, majitel domu by mě musel pustit. "Co se stalo?" zeptala jsem se holčičky. Ta jen vzlykavě ukázala na krvavý flek vedle mé boty. Ucukla jsem "kdo vlastní tento dům?" zeptala jsem se.
"Já" odpověděla tiše dívenka.
"Tak nikoho nepouštěj dovnitř, dobře?" soucitně jsem se na ni podívala a trochu se pousmála. Ona jen kývla.
Podívala jsem se směrem, kde mělo stát auto a Elena, ale auto bylo pryč a Elena běžela ke mně. Přesunuly jsme se k třetímu domu. Elena opatrně nahlédla do domu a zatajila dech.
"Co se děje?" šeptla jsem vystrašeně "je tam? Eleno?"
Podívala jsem se do okna tedy sama. Byl tam Stefan i Klaus. "Našly jsme je tedy docela rychle, Stefan musel spoléhat, že ho opravdu hledat nebudeme" uchechtla jsem se.
Prudce jsem otevřela dveře domu a vešla dovnitř. Stefan se na mě podíval se zděšeným a zakrvavělým výrazem. Elena mě následovala, také jí věnoval tento pohled.
Pomalu jsem přistoupila k němu a chytla jeho tvář do svých rukou "proč jsi to udělal?" ptala jsem se. Podívala jsem se na těla, bez pochyb to byli rodiče té malé dívenky.
"Jak nečekaná návštěva, Caroline" usmál se Klaus a postavil se za mě. Neudržela jsem se a otočila se na podpatku a vrazila mu facku.
"Co si jako myslíš? Proč mu to děláš?" začala jsem křičet, ale on se jen samolibě usmíval. "Ty…ty" nemohla jsem ze sebe nic vykoktat.
Chytil mě kolem pasu a přitáhnul si mě k sobě "přeci by ses nezlobila?"
Dupnula jsem mu na nohu, až ji stáhnul a zasyčel bolestí "já se nezlobím, Klausi. Já jsem přišla poděkovat " špitla jsem a taky se usmála "děkuji za záchranu." Podívala jsem se na Elenu, která se snažila Stefana přinutit odejít.
Elena smykem dotáhla Stefana až ke dveřím a já je následovala. Klaus mě chytil za paži "jak dojemné, obě ctitelky si přišly pro svého prince, ale co kdybys mi Caroline vyjádřila svůj dík večeří se mnou."
"Pusť" zasyčela jsem a vytrhnula se mu.
"Tak v sedm hodin" zavolal za námi.
Krása!
Hrozně mě tahleta povídka baví :)
Je to úžasně zpracováné!
Těším se na další díl :P