Ahojky,
jelikož mě těší, že se některým z vás povídka líbí tak přidávám další díl a doufám, že ho oceníte :). Musím přiznat, že už jsem přemýšlela nad počtem kapitolek a asi už mám jasné číslo...
Snad se bude líbit a zanecháte komentíček :)...

"Damone" zakřičel někdo na schodech a jeho hlas se přibližoval. Byla to Elena. Překročila práh pokoje a došla až k nám "co tu děláte?" zeptala jsem a podezíravě se na Damona podívala.
"Nic lásko, co se děje?" zeptal se na oplátku on. Elena ho však ignorovala a posadila se ke mně na postel a podala mi lahvičku s krví a dopis.
"Nejdřív vypij obsah a potom si to přečti" přikázala mi. Udělala jsem to, co mi řekla, vypila jsem obsah lahvičky a začala číst dopis. Kdybych obsah nevypila, nestalo by se to, co bylo v dopise napsané. Přivinula jsem si dopis na hruď a po tvářích se mi znovu koulely slzy.
Elena odvlekla Damona z pokoje se slovy, že potřebuji být sama.
Znovu jsem tedy přečetla dopis, ale tentokrát nahlas v domnění, že si ze mě zase Damon pouze utahuje.
"Drahá Caroline,
Jsem si jist, že když jsi vypila obsah lahvičky tak se znovu cítíš fit, za to jsem moc rád. A proto mě prosím nezkoušej ani hledat, nelíbilo by se ti, co se ze mě stalo, jen pro pár kapek krve. Užívej naplno svůj život a nezahazuj ho jen proto, že nejsem s tebou. Chovám k tobě city, které jsou pravé, ale pro záchranu tvého života vždy udělám cokoli, i kdyby to mělo znamenat, že už se nikdy nepodívám do tvých očí.
S láskou tvůj dobrý přítel (snad i něco více) Stefan"
Vyletěla jsem ze dveří a rovnou ze schodů dolů. Narazila jsem na ty dva a probodla je zlostným pohledem, který mi moc dlouho nevydržel "vy jste věděli, kam jde?" řekla jsem a polkla pár slz, které se mi skoulely přímo do úst.
Ani jeden neodpověděl. Plácla jsem dopis na stůl a čekala, než si ho přečtou. Eleně se také po tvářích koulely slzy, ale s Damonem to asi nic nedělalo, ale to jsem se zmýlila.
"No prosím" vykřiknul a bouchnul do stolu "já říkal, že nám přineseš smůlu, ale to bylo jenom Damone ne ona je zlatá, a Damone tamto" zabručel a zmačkal dopis. Hodil ho za sebe.
"Né" křikla jsem a dopis chytila. Rozprostřela jsem ho na stole a snažila se ho znovu narovnat. "Od koho byla ta krev a jak to, že mě uzdravila?" chtěla jsem vědět.
"Krev byla od hybrida ty chytrá" zahřměl Damon a vypařil se.
"Od Klause Mikaelsona" upřesnila Elena "je to původní upír, myslím, že je to ten, co se ti dvořil na tom plese."
Radostí jsem nadskočila. A Elena mě jen pobaveně pozorovala "víš, že kdyby tu byl teď Damon tak by ti prohnal kolík srdcem?"
"Neraduji se nad tím, že tu Stefan není, ale raduji se nad tím, že vím, kde Klaus bydlí" zajásala jsem a rozeběhla se ke dveřím, ale Elena mě chytila za paži a zastavila. "Máš s tím problém? Vím, že ho chceš mít tady, protože i přes všechny city k Damonovi ho tvoje malinkatá část pořád miluje" vychrlila jsem na ni.
Elena se dlouze zamyslela a potom se široce usmála "takhle doufám nepůjdeš."
Podívala jsem se na sebe a zavrtěla hlavou. Věděla jsem, že ho společně s Elenou najdeme a přivedeme. "Řekneš prosím Damonovi, aby se na pár dní postaral o Bonnie? Než se vrátíme" zaprosila jsem.
"Jistě tak za pár minut na příjezdové cestě, ok?" usmála se, pustila mě a rozeběhla se pryč.
Schody jsem brala po třech a radost mě, ale brzy přešla, když jsem zjistila, že tu nemám žádné oblečení než jen tohle prokousané a celé od krve. I když se mi to příčilo, zabrouzdala jsem do šatníku, který patřil Eleně.
Vyhrabala jsem tričko, které jsem na ní už neviděla hodně dlouho a ještě jsem si vypůjčila její modré šortky. Vlasy jsem si sepnula do copánků a rozběhla se dolů k příjezdové cestě.
























Povedenej díl!)