Ahojky,
psala jsem něco do školy a tak jsem se rozhodla to sem dát :). Omlouvám se, že to není členěno na odstavce...
Snad se bude líbit :)...

Snad jako každou sobotu jsem se šla se svojí fenkou projít do lesa. Pobíhala okolo mě a byla šťastná a já také. Ovšem na okamžik vyběhla na mýtinu a já byla zatím ještě za stromy. Najednou jsem uslyšela výstřel a přidala jsem v kroku. Na mýtině jsem ji zahlédla, jak leží na zemi. Klekla jsem si k ní a opatrně ji vzala do náruče tak abych s ní moc nemlela. "Neboj, bude to v pořádku" šeptala jsem jí tiše a po tvářích se mi koulelo několik slz. Trvalo mi asi deset minut, než jsem se dostala k panu veterináři, který nás ihned ochotně přijal. Se vzlykem jsem ji položila na veterinární stůl a pan veterinář mě vyhnal, protože potřeboval klid a ne brečící dívku. Cestou domů jsem neustále slyšela jeho slova "zavolám, jakmile se něco bude dít". Domů jsem přišla celá ubrečená a bundu jsem ihned hodila do pračky. Nespala jsem, ale zato jsem na internetu našla důvod střelby. Po lesích se totiž potuloval pes, který trhal zvěř a tak si s ním někdo moji ubohou fenku splést. Brzy ráno jsem se bez dovolení odebrala pryč z domu a šla jsem k panu veterináři, i když zatím nevolal. Vrazila jsem do jeho ordinace jako kulový blesk a uviděla jsem svoji fenku, jak se pokouší postavit. Poklekla jsem k ní a vzala si ji do náruče. Podívala jsem se na pána, který ji zachránil život "děkuji" usmála jsem se na něj. "Je to má práce" odpověděl mi.
Co z toho vlastně plyne za zkušenost? Za každým rohem se může skrývat ten, kdo nám veškerou radost může vzít úmyslně i neúmyslně…
























Ahoj! Práve som založila RPG stránku. Budem veľmi rada, ak sa prídeš pozrieť!