close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I'm good at it because of you | 8.kapitola

7. února 2014 v 19:34 | Renaiti |  I'm good at it because of you

Ahojky,
připravila jsem si pro vás další díl této povídky a upřímně doufám, že bude něčím zajímavý nebo, alespoň napínavý :)...
Až tu tedy budou 3 komentáře přidám další díl...


Natáhla ruku dozadu a hledala pomocnou ruku od Damona, který ji ihned chytil a postavil se vedle ní a odkašlal si.

"Elena tím chtěla říci, že se omlouvá za to, že proměnila Bonnie v upírku, chovala se sobecky a doufá, že jí odpustíte" podíval se na nás probodavým pohledem. Vsadila bych se o cokoli, že kdybych byla člověk ovládnul by mě, abych se na Elenu už nikdy nezlobila.

Stefan jen pokývnul hlavou, že je to v pořádku.

Já se na takovéto gesto necítila "tvoji sobeckost ti odpouštím, ale to, že jsi zabila svoji kamarádku, tak na to nemám právo ti odpustit, musíš si jít pro odpuštění k ní" řekla jsem celkem rázně, jelikož já sjela s autem z mostu, což byla moje chyba, ona Bonnie probodla a já nemůžu rozhodovat za Bonnie.

"Jasně" odpověděla Elena tichým hlasem, protože čekala trochu jinou odpověď.

Damon se ke mně přiblížil a díval se mi do očí, nevěděla jsem, kam tím míří a tak jsem jen pohledem uhnula. Uchechtl se a spolu s Elenou se posadili na gauč.

"Jdu dát Bonnie ten prsten a cestou si něco ulovím" ohlásila jsem a nečekala na svolení a prostě odběhla ven.

Slyšela jsem, jak se ti tři hlasitě smějí. Neposlouchala jsem je a rozběhla se k Bonnie domů.

Všude byla tma a bylo tam jak po vymření. "Bonnie?" hlesla jsem tiše, ale na oplátku jsem uslyšela jen zašustění v keři a rychle se otočila. Zírala jsem do keře a snažila se přijít na to co tam je, ale nic jsem prostě neviděla.

Hodila jsem to za hlavu a opatrně vešla do domu. Našlapovala jsem tiše směrem ke spíži, odkud jsem uslyšela vzlykání. Zaklepala jsem na dveře, ale odpovědí mi byla jen ostrá odpověď, ať ihned zmizím. Pootevřela jsem dveře a malou škvírkou jsem do tmy spížky prohodila prsten.

"Až ti bude líp, přijď za námi" řekla jsem soucítně a pomalu šla ke dveřím.

Nahlédla jsem do ulice a nikde nikdo, asi se mi to jen zdálo. Proběhla jsem ulici až dozadu a rovnou vběhla do lesa. Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila po pachu krve.

Krev se začala objevovat v čím dál větších kapičkách, což znamenalo, že jsem se přibližovala. Došla jsem k veliké louži, kde by zpravidla mělo ležet poraněné zvíře, ale nic tam nebylo. Trochu jsem se zděsila a ihned mě napadlo, že je tu někdo další a kořist si odnesl anebo je tu něco co mě chce dostat.

Uslyšela jsem praskání větviček a rychle se otočila "kdo je tam?" zeptala jsem se do tmy "to jsi ty Bonnie?" dodala jsem ještě tišeji.

Odměnou za má slova v opuštěném lese mi mohlo být jen, něco co mě chce třeba zabít a co se taky nestalo. Z keře se vynořilo stvoření, se žlutýma očima. Bylo zahaleno ve tmě a více se přibližovalo s hlasitým vrčením.

Pomalu jsem ustupovala a po chvíli jsem se dala bleskurychle na útěk, ale stvoření mě dohánělo, což pro mě nebylo dobré.

Rezidence Salvatorů byla už jen kousek. Rychle jsem vybočila z lesa na příjezdovou cestu k domu. Doběhla jsem k zavřeným dveřím a úzkostlivě jsem křičela a bušila na ně, jelikož poprvé za tu dobu co jsem Stefana a Damona znala, byly zamčené.

Někdo mi otevřel a já rychle vběhla dovnitř a zabouchla dveře. Všichni tři mě pozorovali užaslým výrazem "musíme zmizet" řekla jsem udýchaně.

"Proč?" nechápal nikdo z nich

"Protože…" nestačila jsem to ani doříct a už se sklem jednoho z oken prořítila temná postava, která byla šedá. Stála pod rozbitým oknem a na každého z nás hleděla jako na kořist a zamyšleně přemýšlela na, kom z nás si smlsne jako první.

"Nikdo ani hnout, až řeknu teď, všichni vyběhneme ze dveří a poběžíme na náměstí, jasné?" podíval se na všechny z nás Stefan.

Každý jsme, pokývl na znamení souhlasu. Stefan upřeně pozoroval vlkodlaka, který se mírně přibližoval k blíže stojící Eleně. Damon se ochranářsky postavil před ni.

"Teď!" křikl Stefan a všichni tři byli rázem pryč. Já bych byla také, ale na neštěstí jsem zakopla o kupu kelímků a spadla přímo mezi ně.

Vlkodlak se přibližoval, až stál přímo nade mnou a slintal mi na tričko. Jedním kousnutím mě mohl zabít, ale vypadalo to jako by si to chtěl vychutnat a tak mě pro začátek kousnul pouze do ruky a měla následovat nejspíše noha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dominique(Domča) Dominique(Domča) | E-mail | Web | 8. února 2014 v 11:40 | Reagovat

OMG!Aby se Caroline nic nestalo O_O

2 Twotika Twotika | E-mail | Web | 16. února 2014 v 12:49 | Reagovat

Moc hezký doufám že se Carol nic nestane :D Ale mám menší podvědomní tušení že vím co chystáš :D

3 Lucka Lucka | 2. března 2014 v 9:54 | Reagovat

Prosim honem dalsi na tuhle kapitolu jsem bohuzel narazila az ted :). Je zase uzasna jak jen to delas? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama