close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Den třetí: Povídka, která se stala před rokem 1950

7. února 2014 v 20:38 | Renaiti
Ahojky,
připravila jsem si pro vás podívku z tohoto seznamu, která se stala před rokem 1950. O kom je? Myslím, že to poznáte podle děje...
Snad se vám bude líbit...


Dne 29. května 1431

Vláčeli s mní jako s kusem masa. Prodali ji jako bych byla nějaký dobytek. Obchodovali s ní, ale to ji určitě trápilo méně než, že kvůli zradě byla zajata. Kvůli její přílišné důvěře se ocitla v zajatectví ze, kterého nebylo úniku.

Byla dovlečena před soud a začalo soudní řízení. Obviňovali ji za spojitost s ďáblem. Snažila se hájit, ale co jí to bylo platné? Když ji chtěli odsoudit, udělali by to, i kdyby řekla cokoli.

Jen chtěla zachránit svoji vlast, aby znovu byli svobodní a nemuseli být utiskováni Angličany. Dařilo se jí to, nežli přišla zrada, o které nevěděla.

Byla odsouzena jako kacířka a čarodějnice.

Dne 30. května 1431

Na malém rouenském náměstíčku se sešlo celé městečko. Každý si něco šuškal, ale bez pochyb to nebylo nic hezkého.

Jakmile byla přivedena devatenáctiletá Jana, každý si začal ihned ukazovat a vysmívat se jí. Jen já stála v popředí a sledovala ji. Bylo mi té dívenky líto.

Když nikdo nedával pozor, doběhla jsem k dřevěné hradbě a vyšplhala se k Janě a podala ji pár květinek. Byla bezmocná. Vrátila jsem se zpět na místo a sledovala, co se bude dít.

Myslela jsem si, že ji nechají jít, ale nestalo se tak. Zapálily klády pod ní.

Celým náměstím se ozýval její křik o pomoc, ale každý stál jako přimražený a jen se díval, jak se dívenka pálí zaživa.

"Ne…" vykřikla jsem tiše a viděla jsem, jak se na mě dívá, ale stále křičela.

Po tvářích mi tekly slzy, až najednou celé její oblečení vzplálo a po chvíli její úzkostný křik utichl.

Udiveně jsem hleděla co se to děje, když najednou začali kropit její tělo a celou hranici vodou aby uhasily oheň.

Když byl oheň uhašen, odvázali její tělo a odešli pryč, celé náměstíčko se vylidňovalo. Matka mě táhla směrem pryč, ale já jsem se jí vytrhla ze sevření a utíkala jsem k Janině tělu.

Klela jsem si k ní a všimla jsem si, že stále držela mé květiny, které však byly ohořelé na prach. Celé její tělo bylo pokryté puchýři. Matka mnevzala za ruku a táhla pryč a vysvětlovala, že jestli se k ní budu hlásit upílí mě i ji. Nedobrovolně jsem se podvolila a vzduchem jsem poslala Janě hubičku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shelly shelly | E-mail | Web | 7. února 2014 v 20:59 | Reagovat

Pekný blog :)

2 Renaiti Renaiti | Web | 7. února 2014 v 21:07 | Reagovat

[1]: Děkuji moc :-)

3 Dominique(Domča) Dominique(Domča) | E-mail | Web | 8. února 2014 v 11:35 | Reagovat

Je moc krásná♥

4 Renaiti Renaiti | Web | 8. února 2014 v 11:49 | Reagovat

[3]: Děkuji moc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama