Ahoj,
připravila jsem si pro vás povídku s písní z tohoto seznamu, kterou jsem si náhodně vyhledala v mobilu. Zpracovala jsem ji z pohledu jedné dívenky(Not me) a použila jsem slova z českého překladu písně(akorát v jiném pádě). Tak sand se bude líbit. Myslím, že už jsem přidala i horší věci :)...

Několikrát jsem si přečetla seminární práci, kterou jsem měla napsat a jen pokrčila rameny. Zavřela jsem desky a hodila je na stůl. Vzala jsem si tužku a svůj deníky. S povzdychem jsem se dala do psaní:
Milý deníčku,
všechno mé utrpení zmizelo, když mě držel v náručích. Umírám touhou chytit jeho dech, být mu nablízku když ho potřebuji. Ztratila jsem veškerou svou víru, ačkoli jsem se to pokoušela zvrátit. Přeji si, abych to mohla nechat být, ale nechci o něj přijít! Nechci, aby zničil to, co ze mě zbylo. Chci, aby udělal mé srdce lepším místem.
Do pokoje vrazil můj drahý bráška a díval se na mě jako rozzuřené zvíře. Protočila jsem oči.
"Co chceš?" zamručela jsem a zaklapla desky deníku.
Nebezpečně se přibližoval a vytrhnul mi hrubě deník z rukou "kde je?" zařval a zvednul deník nad hlavu.
"Co?" ptala jsem se nechápavě "a vrať mi ho!" zakřičela jsem a natáhla se pro deník, ale on s ním o dva kroky ustoupil.
"Něco za něco" ušklíbnul se a otočil se na patě a otevřel deník. Myslím, že ihned na posledním zápisu. Využila jsem chvíli ticha a kradla se k němu. Najednou se rozezněl jeho hlasitý smích a hned na to mě přiháknul loktem ke zdi "ne, ne, ne sestřičko" usmál se a mával mi okolo obličeje s deníkem.
Ztěžka jsem oddychovala "vrať" sekala jsem se "mi ho." Natáhla jsem se po něm, ale odměnou mi bylo osvobození ze sevření.
"Jakmile dostanu tablet, dostaneš svůj deník. Máš na to" řekl a podíval se na mě tím zamyšleným pohledem ve, kterém se odrážela ironie "hodinu, nebo se deník dostane do rukou tvé vaší drbny…" řekl a začala dělat kroužky rukou s deníkem.
"Lucy?" řekla jsem tiše a sledovala jeho ruku.
"Jo, té" usmál se. Zmizel za dveřmi, které hlasitě bouchly až jsem nadskočila.























