close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Den druhý: Fanfiction

6. února 2014 v 15:34 | Renaiti

Ahojky,
mám tu zpracování druhého tématu: fanfiction z tohoto seznamu. Vybrala jsem si Hunger Games a udělala jem úryvek, takové scénky z třináctého kraje...
Tak snad se bude líbit :)


Zděšeně jsem se probudila, opět jsem měla před očima Hurikána jak ho bičují před celým dvanáctým krajem a všichni jen mlčky přihlížejí.

"Jsem tu Katniss, neboj" konejšil mě Hurikán a přivinul si mě k sobě na hruď.

Přejela jsem mu dlaněmi po zádech, abych se ujistila, že je v pořádku. Více jsem se k němu přitiskla a cítila jsem jeho ruce, jak mě hladí po vlasech.

"Jsem v pořádku a ty také. Byl to jen zlý sen" řekl tichým a uklidňujícím hlasem.

Zakroutila jsem hlavou a stiskla ho pevněji, na což reagoval tichým zasténáním. Asi jsem to s tím objetím trochu přehnala.

Otřela jsem si slzy a podívala se na něj "co máš dnes na rozvrhu?" zeptala jsem se. Vyhrnul si rukáv a podíval se.

Na čele se mu objevily vrásky a následně vykouzlil úsměv "výcvik" usmál se na mě. A výcvik znamenal co? Dvě hodiny lovení v blízkém lese.

Měla jsem stejný rozvrh jako on, jelikož jsem si to u prezidentky vydupala.

Živě jsem vyskočila z postele a zajásala, ale Hurikán se s úsměvem díval do země. Nechápala jsem, co jsem provedla. Došlo mi to, až mi začala být zima. Cítila jsem jak mi rudnou tváře. Před nikým jiným než před vizážisty jsem se ještě nikdy neproducírovala jen ve spodním prádle.

Natáhla jsem se pro deku, pod kterou jsem spala, ale nějak se zasekla a poté jsem si všimla smějícího se Hurikána, který mě již pozoroval, co dělám. Přivřela jsem oči a nuceně se usmála. Za deku jsem zatáhla vší svojí silou, a jelikož to Hurikán nečekal, spadnul.

Tentokrát jsem se pro změnu smála já. Obmotala jsem se dekou a šla pomalu k němu. Nabídla jsem mu pomocnou ruku a on ji bez váhání přijal, ale místo toho aby se postavil, stáhnul mě k sobě na zem. Oba jsme se smáli jako malé děti, když jsme se jako malí honili. Stýská se mi po těch časech.

Dívala jsem se mu do očí a pomalu jsem začínala cítit výčitky kvůli Peetovi, kterého teď nejspíše někdo mučí, aby poté řekl, co budou chtít.

"Myslíš na něj?" poklesl Hurikánovi úsměv.

Pokývla jsem na znamení souhlasu.

Chladně mě pustil a postavil se.

Snažila jsem se poznat, co si Hurikán asi myslí, ale prostě to nešlo. Jako vždy jsem krásnou chvilku zkazila. Ti dva se prostě mít rádi nebudou.

"Hurikáne?" řekla jsem opatrně. Otočil se na mě a v jeho očích se odrazila lítost. Pomalu jsem se k němu přiblížila "nejde to, abych na něj přestala myslet, tolikrát mi zachránil život, stejně jako ty" podívala jsem se na něj vyčítavě.

"Vždyť já to chápu" odseknul "jen jsem si myslel, že ke mně také něco cítíš, něco víc než k… němu." Otočil se a vyšel ze dveří "počkám u vrat" zamumlal sotva slyšitelně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SuE SuE | Web | 6. února 2014 v 17:38 | Reagovat

Hezký úryvek :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama