
Den se pomalu chýlil ke konci, ale nejen v našem světě, také pro něktérá zvířátka končil den, ale pro jiné začínal. Přicházející tma oznamovala, že by se měli co nejdříve uložit do svých úkrytů ke spánku, protože za chvíli se začnou probouzet noční predátoři. Všichni motýlové, jako jeden, se začali slétat k propasti.
Most, který se tánul pres vysokou propast, osvěcovaly malé lucerničky, aby snad posvítili motýlkům, na cestu do jejich kójí. Na konci mostu stojí starý a velký dub, kterému přes větve tekly proužky vody jako z malého vodopádu. Některé větve byly pokryty zeleným listím, jiné byly ovšem jen holé. Lístky si švitořili tichou píseň. Vchod do stromu je ukován ze vzácných kovů. Ornamenty na něm jsou velmi precizně posázeny drahými kameny.
Od velkého vstupního sálu, který je ihned za vchodem, vede několik malých chodeb do jednotlivých kójí.
V každé této malé místnůstce se v tento čas nachází jeden motýlek, který spí v zavinuté eucharisce, která má barvu podle toho, jaké křídla má její obyvatel.
























jé, to je moc hezky napsané
je to hezky tajemné 