Ahojky,
jen tak narychlo jsem napsala takový můj ideální večer s mým princem snů :)...
Asi se to nikdy nesplní, ale na to teď nehodlám myslet a doufám, že se vám to bude líbit...

Ples, který se konal jednou do roka, již skončil a celý sál se pomalu začal vylidňovat. Šla jsem si pro bolerko, ale zjistila jsem, že už tu není. S povzdechem jsem si vzala psaníčko a přešla celý sál až k východovým dveřím. Otevřela jsem je a projel mnou záchvěv zimy, až jsem se otřásla. Neslyšela jsem bouchnout dveře, ale nějak mě to neznervózňovalo.
Marek ke mně přistoupil a hodil mi přes holá ramena jeho koženou bundu. Vděčně jsem ji chytila zmrzlýma rukama a podívala jsem se na něj.
"To jsi nemusel, určitě ti je zima" řekla jsem s trochu roztřeseným hlasem.
"To je v pořádku" řekl a jednou rukou si mě přitáhnul na jeho hruď "to spíš tobě je zima" zašeptal mi tiše do vlasů.
"Možná" zakodrcala jsem zuby a více se k němu přitisknula. Netušila jsem, kde asi rodiče jsou, ale potom mi došlo, že jsem byla celá unesená svými šaty, zatímco mi říkali, že někam pojedou. Jsem ráda, že jsem si vzpomněla alespoň na tohle.
"Nechceš odvést domů?" zeptal se po dlouhém a neprůlomném tichu.
Zaváhala jsem "pokud nebudu obtěžovat tak moc ráda" odpověděla jsem s úsměvem.
"Tak pojď" řekl a dal mi svoji ruku kolem krku a pomalu mě vedl k autu.
Nastoupila jsem do auta a uvelebila se v měkounké sedačce a připoutala se. Marek zatím nastartoval a pomalu jsme jeli ke mně domů.
Před domem jsem nahmatala kliku od dveří auta a otevřela je "děkuji za svezení a doprovod" usmála jsem se a vystoupila. Zabouchla jsem dveře auta a pomalu šla k domu.
"Počkej!" uslyšela jsem, jak na mě volá. Zastavila jsem se u dveří a zmateně se na něj dívala, jak mě dobíhá.
Přitiskla jsem si ruku na čelo "jsem to, ale nemehlo promiň" usmála jsem se a sundala si jeho bundu a podala mu ji.
"To jsem nemyslel, ehmmm…" řekl se šibalským úsměvem. Věděla jsem, co asi chtěl udělat, ale dalo by se říct, že jsem měla rychlejší reakce a postavila jsem se na špičky a věnovala mu polibek na tvář, ale jemu to očividně nestačilo a lehce mě políbil na rty. Fungovalo to jako spínač, který se zapnul a začal ve mně prahnout po dalších polibcích.
Jako zázrakem jsem otevřela dveře a vtáhla ho dovnitř a znovu ho s úsměvem políbila a on mi polibek opětoval.
"Neruším?" ozval se za mnou hlas mé matky a já stála jako přimražená.
"Ne, ne už jdeme nahoru tak dobrou" odpověděla jsem rychle a táhnula Marka za sebou po schodech do mého pokoje. Zabouchla jsem dveře a oba jsme se rozesmáli.
"Moc narychlo, že?" zeptal se.
Posadila jsem se vedle něj na postel "ne vůbec, promiň, já nevěděla, že jsou tu" omluvila jsem se.
"V pořádku" usmál se a pohladil mě po vlasech "miluji tvé kudrnaté vlasy."
Cítila jsem, jak jsem ve tvářích zrudla, ale když jsem se vzpamatovala, byla jsem už docela unavená a myslím si, že si toho Marek všimnul.
"Já už půjdu" řekl a postavil se.
"Ne počkej, já, totiž…" zamuchlala jsem se do toho, co jsem chtěla říct "zůstaneš tu prosím se mnou?" zeptala jsem se.
Tvář se mu rozzářila "moc rád" odpověděl a nechal mě, ať se uvelebím v posteli. Lehnul si vedle mě a já se k němu přitulila a dívala se mu do očí.
Jemně se ke mně přiblížil a vtisknul mi polibek na čelo "Sladké sny Jani" řekl tiše…
























To je nádherně napsaný :3