Ahojky,
jelikož máme hodně známek uzavřených a "nudím se" no spíše chci splnit své plány :). Tak bych ráda přidala tento článek. Snad se bude líbit :)...

Peklo si nejspíše každý z nás představuje jinak. Většina z vás by ho možná dokázala popsat slovními spojeními kruté, velké teplo, vrchní ďábel atd. Já se pokusím popsat jak si ho představuji já v této povídce, která pro některé bude možná netradiční…
Přesípací hodiny ukončili měřič mého času "Nééééé" vykřikl jsem, ale nebylo mi to nic platné. Věděl jsem, že to byla věc, kterou jsem musel napravit, ale neučinil jsem tak. Proto byl pronesen rozsudek "Nechť zhnije v pekle s ostatními padlými anděli!...
Toto byla poslední slova, která jsem kdy v nebi slyšel. Řítil jsem se do pekel. Dopadl jsem na tvrdou zem a nevědomky ležel na zemi. Když jsem se podíval na svá křídla, byla potrhaná a nezvykle umouněná. Otřel jsem si je rukou, ale mour nezmizel. Po chvíli mi to došlo. To není mour! Jsem padlý anděl...
Hodně jsme se o těchto andělech učily, ale nikdy jsem netušil, že tak jednou dopadnu. Nikdy jsem toto nechtěl!...
Přistoupila ke mě dívka. Měla dlouhé černé vlasy, které jí zakrývali celý obličej, křídla měla stejně černá a potrhaná jako já. Pomohla mi vstát. Poděkoval jsem jí a zastrčil ji pramen vlasů za uši. Celý jsem ztuhnul a projel mnou záchvěv radosti i vzteku. Oddělala moji ruku a pramen si vrátila zpět. Ihned jsem ji objal "Michel to jsi ty!" zajásal jsem. Byla k nepoznání! Byla to má nejlepší přítelkyně, ale jakmile odešla archandělé mi řekli, že odešla mezi ně. Byl jsem z toho zdrcený, že se ani nerozloučila a teď je tady. "Jak jsi se sem dostala..." nenechala mě dokončit mé otázky a přiložila mi prst na ústa a jen zakroutila hlavou a viděl jsem jak jí po tváři stekla slza. "Co to s tebou provedly? Vyřízli ti jazyk?" ptal jsem se neodbytně dál. Neodpovídala mi, ale místo toho mě táhla někam pryč. Ptal jsem se kam mě to táhne, ale pokaždé když jsem promluvil přidala v kroku. Najednou jsem uslyšel ohlušující skřípot. Michel se zarazila a poklekla. S nadzvednutým obočím jsem pozoroval co bude dál...
Od skály odlétaly jiskřičky, které tvořily dlouhé nehty. Podíval jsem se na zroj těchto nehtů. Dívka s urostlým poprsím v korzetu se ďábelsky usmála. Přistoupila ke mě "Tak ty jsi ten nový" uchcechtla se a přejela mi prstem po hrudi. Zaťal jsem všechny svaly "Ano jsem!" odpověděl jsem. S úsměvem si mě obcházela, ale zarazila se jakmile uviděla Michel "Co ty tady ke všem čertům chceš!" vykřikla. Seběhli se snad všichni čerti z celého pekla a jeden se mačkal na druhého a čekaly co se bude dít. Ďáblice si odplivnula "Bando ničemná! Hibaj pryč!" rozkřikla se. Nadzvedla si sukni a několikrát zadupala. Všichni čerti rázem zmizeli...
Michel stále ještě klečela a ona do ní kopla. "Dost!" vyjeknul jsem zoufale a pomohl Michel se postavit. Přitisknul jsem si ji na hruď a cítil jsem její chladivé slzy a ruce, které mi dala okolo krku. Nevěděl jsem zdali to byli slzy štěstí nebo neštěstí...
Ďáblice zlostně zafuněla "Kliďte se mi z očí a běžte do své místnosti!" křikla a tiše mi zašeptlala "Mohl jsi mít mě, ale dobrá! Ušetřím tě! Nevyříznu ti jazyk jako všem ostatním. Ať vidíš jak jsem milosrdná" pronesla, otočila se a zmizela v chodbě...
Vyzvednul jsem Michel hlavu a naklonil se k ní. Chvíli jsem váhal, ale po chvíli ji políbil "Vždy jsem to chtěl udělat, ale odvahu jsem našel až teď" šepl jsem. Cítil jsem její chladné rty, které můj polibek opětovaly...
Společně jsme se odebrali do místnosti padlých andělů a já ke svému údivu zjistil, že jsme pouze čtyři...
























Peklo--bbrr