Ahojky,
včera v našem městě spadlo pár vloček sněhu a já přímo zuřila aby nepadal dál, protože se mi nechce na lyžák. Ovšem jsem se učila až do půlnoci a když jsem se podívala z okna tak jsem uviděla asi 2 centimetry sněhu a srdce mi jen poskočilo radostí...

Sníh, čerstvě napadaný nebo ten, který se akorát snáší k zemi, mám ráda. Miluju sněhové vločky, fascinují mě a ráda se na ně dívám. Mám ráda, když vyjdu ven, nadechnu se a v chladném vzduchu cítím sníh. I když obloha je jasná a ledové hvězdy na mě mrkají s výmluvnou jasností. Mám ráda, když nasněží a svět zmlkne. Zima je nejtišší období roku...
Dnešek bude božský a myslím si, že bych mohla uskutečnit i pár fotografií venku...
Omlouvám se za tak krátký článek, ale včera jsem se neohlásila což mě dost štve a tak jsem to chtěla napravit, ale jakmile se vrátím ze školy určitě přidám další články a možná i první kapitolku Wolf Knight :)...
























Tak to se divm, že se ti nechce na lyžák:) Já bych tam jela klidně znova, byl to nejlepší zážitek ze základky
. A je super, že dneska přidáš první díl Wolf Knight, jsem na to strašně zvědavá:)