Ahojky,
takže mám tu pro vás druhou kapitolu a sice tam nebyly 3 komentáře, ale já to prostě nevydržela :). Jinak snažila jsem se vám vyhovět což znamená: Některé scénky jsem rozvedla více a jiné jsem nechala "holé"...
Tak snad se bude líbit a až budou 3 komentáře přidám další...

Damon vyběhnul ven. Beztak za Elenou.
Cítila jsem, jak mě Stefan hladí po noze a tiše na mě mluví. Jeho hlas mě uklidňoval a zároveň také utěšoval.
"Každý dotek je teď mnohem intenzivnější. Všechny tvé pocity se zesílí…" nepřestával tiše mluvit ani lehce hladit.
Jen já nebyla ve své kůži a po několikáté co jsem projela celý pokoj očima, mi to konečně došlo "já ji pozvala dál!" vykřikla jsem a ihned se postavila a začala jsem nervózně chodit okolo stolku, dokud se přede mě nepostavil Stefan a tím mě nezastavil.
"Co se děje Caroline?" zeptal se nechápavě.
"Ty to nechápeš já… já ji pozvala dál…" začala jsem běsnit a celý stolek jsem odhodila pryč a zhroutila se k zemi.
"Caroline já to chápu, ale poslyš, tvoje emoce tě zničí, jestli se neuklidníš" posadil se vedle mě a začal mě utěšovat a hladil mě po zádech.
Po tváři se mi koulelo několik slz. Objala jsem Stefana a přitiskla se k němu. Cítila jsem, že se zarazil a chvíli nevěděl, co má dělat, ale potom mě znovu začal utěšovat a hladit, ale tentokrát po vlasech.
"Ona jí ublíží!" zavzlykala jsem mu do hrudi.
"Ššššš, to bude v pořádku Caroline. Tvá matka je šerifka, Katherine nemá ani nejmenší šanci oproti ní. Večer ji bude hlídat Damon a Elena, neboj, nic se jí nestane, o to se postarám."
Zvedla jsem hlavu a tikavě na něj hleděla "děkuju" usmála jsem se. Všimla jsem si, že jsem se skoro celý den uzdravovala po střetu s přímým sluncem a nekonečným brečením.
Ve dveřích se objevil Damon s Elenou a nechápavě na nás hleděli "nenechte se rušit" zasmál se Damon a Elena se k němu přidala. Damon šel blíž k nám "na bloncko" křikl a hodil mi prsten a vrátil se zpět k Eleně.
"Mám hezčí" řekla Elena a natáhla ruku s jejím slunečním prstenem.
Vykulila jsem oči. Netušila jsem, že je z Eleny taky upír. Všimla jsem si, že Stefan prsty roztrhnul kus koberce, na kterém jsme seděli. A soudě podle jeho výrazu o Elenině proměně také nevěděl a docela ho to vzalo.
Ti dva se jen usmáli, ale Elena nevěnovala Stefanovi ani jeden letmý pohled. Proč? Vždyť ho milovala. Nechápala jsem to a tak jsem se jen dívala na svůj prsten a mezi ty tři jsem nechtěla zasahovat.
Ty dvě hrdličky se otočili a zmizeli neznámo kde a ani se nerozloučili.
"Stefane?" řekla jsem opatrně, protože jsem očekávala jeho reakci. "Co si jako… co si myslí, že dělá? Já…" rychle se postavil a byl na tom asi tak jako já před chvílí, nenechala jsem ho domluvit a skočila mu do řeči "Stefane, to bude v pořádku" a postavila jsem se vedle něj.
"Ne nebude Caroline" obořil se na mě "nechala mě, protože chtěla normální život a já jí ho dopřál! Ale jak vidím, normální život povede po Damonově boku a to jako upírská mrcha!"
"Stefane…" dotkla jsem se jeho ramene "klid, zkus myslet na…" chvíli jsem přemýšlela a potom dodala "na maturitní ples, který bude co nevidět…" cítila jsem, jak se mu pomalu uvolňovaly napnuté svaly.
Podíval se na moji ruku a vzal ji do svých "už je tma a to znamená co?" zeptal se s úsměvem.
"Čas krmení?" usmála jsem se.
"Kdo bude dřív v lese?" zeptal se a v mžiku byl pryč.
Rozběhla jsem se za ním a dohnala jsem ho až na nějakém paloučku v lese.
























krásný,ale Carol a Stefana vidím jen jako kámoše :/