close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Cold or Hot

4. ledna 2014 v 21:29 | Renaiti |  She write...
Cold or hot


První den v nové škole. Netušila jsem, zdali zapadnu, protože první den nástupu mi nebylo dobře a tak jsem šla až ten druhý. Věděla jsem, že už si jistě každý s někým sednul a vytvořili se určité skupinky přátel. Tak jsem se smířila s tím, že budu sedět sama.



Pomalými a nejistými kroky jsem vcházela do budovy. Rozhlížela jsem se, až jsem málem narazila do informační tabule. Podívala jsem se kde se nachází má třída 1.A. Prstem jsem si projížděla chodbu po chodbě, až jsem ji konečně našla. Vydala jsem se tedy směrem, který mi plánek ukázal.

Došla jsem kde dveřím kde byl papírek s nápisem 1.A. Vešla jsem tedy do třídy, kde už všichni mí spolužáci seděli ve svých lavicích. Uviděla jsem svoji dlouholetou kamarádku Mariku. Došla jsem k ní a seznámila se s jejími novými kamarádkami. Poté mi ukázala volné místo vedle jedné dívky. Poděkovala jsem jí a šla k dívce.

"Je zde volné místo?" zeptala jsem se nesměle.

"Jistěže, sedni si." Usmála se na mě "Já jsem Kateřina a ty?"

"Těší mě, já jsem Sára" odpověděla jsem.

"Také mě těší" usmála se na mě.

Jen jsem pokývla a posadila se. Vytáhla jsem si propisku a nějaké učebnice. Hodiny ubíhaly jako voda, ale jediné na co jsem se plně soustředila, byl chlapec, který vtrhnul do hodiny, protože mu ujel autobus. Tmavě kaštanové vlasy mu chvílemi neposedně spadly do obličeje, ale ihned je elegantně odhrnul. Celé přestávky jsem ho pozorovala a párkrát jsme se střetli pohledy.

Než jsem se nadála první den jsem měla za sebou. Vyšla jsem ze třídy a doběhla mě jedna z Maričiných kamarádek.

"Nepředstavili jsme se, já jsem Isabella, ale prosím jen Bella" usmála se na mě.

"Těší mě Bello já jsem Sára" představila jsem se "Ty jsi italka?" zeptala jsem se, ale jelikož jsem nedávala pozor na cestu nevšimla jsem si, že běží ten kluk, kterého jsem celé přestávky zhypnotizovaně pozorovala.

Volal na svého kamaráda něco v tom smyslu, že něco zapomněl. Také nedával pozor na cestu. Narazil do mě, ale ani jeden jsme neudrželi rovnováhu a spadli na zem.

"Tak jsi normální? Dívej se na cestu!" křičela na něj Bella, ale nebylo to nic platné

Oba jsme si navzájem hleděli do očí. Měl krásné hnědé oči ve kterých jsem padala hluboko do propasti. Po dvou minutách konečně našel slov a omluvil se mi a pomohl mi vstát. Usmála jsem se na něj a oba jsme se sehnuli pro mé učebnice. Narazili jsme do sebe čelním nárazem. Vzpřímeně jsem se postavila a usmála se. Opětoval můj úsměv a ještě jednou se omluvil a podal mi učebnice. Odběhnul směrem k naší třídě...(poračování příště :) )
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karamelka Karamelka | Web | 6. ledna 2014 v 14:54 | Reagovat

jé... téda :-) doufám, že to bude mít nějaké pokračování :-) je to hezké :-)

2 Renaiti Renaiti | Web | 7. ledna 2014 v 6:18 | Reagovat

[1]: Děkuji. Ano určitě bude ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama